1. den na Filipínách – Manila
Manila je neuvěřitelné město. Město, které nikdy nespí. Kdybychom měli popsat Manilu několika slovy, tak to bude – auta, lidé, hudba, smažené jídlo, různorodý smrad a všudypřítomné kočky.
Náš první den začal příletem na mezinárodní letiště, kam jsme se dostali s China southern airlines z Kantonu. Hned po příletu (asi v 1 ráno) jsme pocítili, jak horké a vlhké podnebí zde je a jak Flipínci milují Vánoce – letiště bylo celé zahalené do vánoční pohody.
Poté, co jsme vystáli neskutečně dlouhou frontu na celní kontrolu, jsme se vydali hledat taxi, které nás odveze do hotelu. Stačí vylézt před letiště a taxi jsou všude. Vzali jsme tedy jedno auto a nechali se odvézt do části Makati, kde jsme měli rezervovaný hotel přes Booking.com (Guijo suites Makati – krásne ubytování se snídaní za 400 Kč na noc/osoba). Cesta do hotelu nás stála P750 (asi 350 Kč).
Po příjezdu a vymodlené sprše jsme se konečně dostali do postele.
V 9.15 budíček, snídaně (skvělá) a potom hurá za ruchem velkoměsta. Slovo ruch se pro Manilu rozhodně dokonale hodí. Vzhledem k tomu, že Makati je relativně daleko od centra, rozhodli jsme se, že si uděláme procházku po místních uličkách a pomalu se přiblížíme k malému historickému centru, které Manila nabízí.
Vycházka byla náročná. 31 stupňů, rozpálený asfalt, smrad a všudypřítomná auta, motorky, autobusy a jeepney společně vytvoří skvělé podmínky pro procházku. Pro překonání extrémních podmínek pomůže kelímek s ledovým fresh juice – absolutně skvělý (půllitr za P118)
Po cca hodině chůze jsme se konečně dostali ke známé Roxas Blvd., která se táhne přímo okolo moře a pěší promenády Baywalk. Pěkné místo, které je doplněné o naplaveniny z moře – milion odpadu a neskutečný smrad. Je to místo doporučované na sledování západu slunce nad Manila Bay. Po celém dni se nám podařilo ochladit až v našem oblíbeném, klimatizovaném Starbucksu (Grande Cold brew a grande latte – P300, asi 130 Kč).
Jakmile jsme se osvěžili, vydali jsme se směrem k Rizal Parku, což je jedna ze dvou nejznámějších míst (historických) v Manile. Je to park zasvěcený jednomu lékaři, který byl zastřelen. Naše další cesta byla do středu Rizal parku, kde je obrovská fontána. Zrovna nebyla zapnutá, ale všude hrály vánoční americké písně. Až na to, že bylo 33 stupňů, člověk by si připadal jako na adventní trzích.
Určitě stojí za to, vyzkoušet i věci, které neznáme – dala jsem si tedy za P20 nějakou společnou ředkev, která byla úplně jiná, než jsem do teď znala.
Při vstupu do Intramuros, což je další velmi vyhledávané místo, jsme se zastavili před hradbami, kde se nás snažil nějaký Filipínec nalákat na jízdu po pevnosti s jeho kamarádem, která měla stát P1000, to jsme odmítli a hned jsme si chytli nějakého jiného za P300 na 30 minut. Takže jsme objevili kus Intramuros – moc pěkné místo, kde jsme narazili na skupinku trans, kteří hráli volejbal a my jsme je neskutečně bavili, stejně jako oni nás. Dali jsme si místní McDonald (smažené kuře, hranolky, rýži, omáčku a kolu za P160) a šli do města.
Po xxx minutách, kdy nás nikdo nechtěl odvézt tam, kam jsme chtěli, jsme chytili šlapací “kolo” pro 3 osoby, které nás odvezlo (P150), s přestupem na klasický taxi (P100) k Mall of Asia, což je obrovské nákupní centrum, kde člověk koupí úplně vše, co se koupit dá.
Důležité je i to, že Filipínci milují Vánoce, to je znát na každém kroku – písně, výzdoba na ulicích i v nákupních střediscích, večírky a všudypřítomné Merry Christmas.
Úplně vyčerpaní sedáme znovu do taxíku, který nás ve 20.00 veze zpět do hotelu (P250). Cesta byla neskutečná. Řidič jel jako blázen a proplétal se mezi auty a troubil, jako o život. Připadalo nám to trochu jako návrat do Indie.
Jakmile nás vysadil u hotelu, zjistili jsme, že je zde nějaká párty. Christmas Aloha party pro zaměstnance hotelu, hned nás vzali mezi sebe. Dělali si s námi fotky, tancovali, dali nám jídlo (naprosto výborné – mušle, křidélka, pečené sele a další pochoutky) i pivo a zpívali karaoke, jsou neskutečně přátelští. Přinesli jsme jako dárek slivovici – no moc se netvářili, když to pili. Jedna paní řekla – to pít nebudu, když jsem byla v České Republice, pila jsem to a spala na silnici místo v hotelu 😀. Hlavně pozor – na každém kroku číhají transexuálové, kteří jsou velmi otravní, ale současně neskutečně zábavní a vtipní. 😉
Takže myslím, že první den se moc podařil.
