3. den – výlet na motorce po Panglao Island
Filipíny nejde nemilovat, každá chvíle zde, je jedinečná a nezapomenutelná. Dnešní den byl neskutečně dlouhý a plný zážitků.
Po snídani, se kterou se tedy tento resort úplně nemůže chlubit (ale co, bylo to v ceně ubytování) jsme si půjčili za P500 skútr a vydali jsme se na cestu okolo ostrova. Navštívili jsme mnoho míst, která byla velmi rozdílná. Nejprve jsme trochu zabloudili na maličkou plážičku, která je určena spíše pro potápění a rybaření. Následně jsme se vydali na White sand beach, která byla nedaleko. Trochu nás zklamala, čekali jsme průzračně čistou vodu, která zde sice byla, ale všude na dně rostly řasy. Kromě toho zde bylo extrémní množství lodí a turistů – nic pro nás.
Jeli jsme tedy ještě více na západ ostrova, kde jsme objevili krásný kostel u něhož Filipínci připravovali mnoho vánočních dekorací. Když jsme jej objeli, zjistili jsme, že je zde přístup k moři – opět se jednalo spíše o rybářské místo než o ideální podmínky ke koupání. Ale to nevadí, místo vykoupání jsme si od jedné místní paní koupili čerstvou kokosovo – mléčnou šťávu, vařené vejce, vodu a speciální, říkam tomu rybí bramborák – jak já miluji grundle a v této podobě jsou naprosto famózní a jedna ta placka stala asi P10.
Poté jsme se jeli podívat na nejzápadnější výběžek ostrova – zaparkovali jsme motorku a šli jsme pěšky “džunglí” (pro mě ideální zážitek 😀), došli jsme na naprosto kouzelné místo, kde byly malé i velké palmy, tisíce kokosový ořechů, bílý písek a opět pro naše zklamání velké množství řas. Udělali jsme si tedy procházku po pobřeží, objevili mnoho věcí, které jsme do té doby neznali, jako nějakého živočicha, co vypadal jako mořský slimák (nemyslím tím toho, co je na fotce).
Po cestě jsme si za P12 koupili šest mandarinek a pití s ledem a vydali jsme se zpět pro naši motorku. Když jsme přijeli do města Panglao, nalákala nás smažená kuřata, dali jsme si tedy 4 kusy na chuť a zbytky kostí jsme nakrmili volně pobíhající psy.
Když jsme se najedli, usedli jsme znova na motorku a jeli se podívat na severní stranu ostrova, přesněji na Momo beach. I zde byla cesta lemována banánovníky, které jsou ověšené banány, papájovníky či “grepovníky”. Je to neuvěřitelné a člověk se na to nemůže vynadívat.
Momo beach byla opět stejná, jako předchozí pláže dnes navštívené. Velké množství řas, průzračná voda a bílý písek. Asi jsme rozmazlení, ale ty řasy prostě nemusíme. Alespoň jsme si zde koupili za P12 banány od místního prodejce.
Abychom se zchladili, rozhodli jsme se navštívit Hinagdanan cave (jeskyni). To byl jednoznačně skvělý nápad. Ještě před samotným vstupem do jeskyně jsme si u jedné místní prodavačky dali další kokosový ořech, který jsme nejen vypili, ale nechali jsme si ho ještě rozpůlit a snědli jsme ho do posledního kousíčku (kokos tu stojí cca P50 – jeden stačí v pohodě pro dva, je větší než hlava). Skoro nikdo tu nebyl, vstupné stalo P110 pro oba včetně parkování. Jeskyně byla prostorná, bylo zde mnoho krápníků a hlavně – směli jsme se koupat, celá jeskyně vlastně “patřila” jen nám. Bylo nás tam šest. To byl skvělý zážitek, setkali jsme se zde s polským párem a hned jsme se dali do řeči.
Když jsme se rozloučili, nabrali jsme směr jih. Našli jsme zde včelí farmu, kde je vše absolutně bio a home made. Dali jsme si zde večeři – polévku s dary moře, velký salát s ananasem a kuře na medu s červenou rýží. Doplnili jsme to pitím. Ruda pivo a já gin s čerstvou mango šťávou. Celkem jsme platili P1080 (500 Kč za 3 hlavní chody, koktejl a pivo). Filipínci samozřejmě ani na včelí farmě nezapomněli na vánoční výzdobu, kterou podpořili americkými písničkami se stejnou tematikou.
Abychom si odpočinuli a zaplavali, šli jsme do chill-out zóny, kde jsme se potkali s Francouzi, se kterými bydlíme v našem resortu. Půjčili nám boty do vody a šli jsme plavat. Vzala jsem s sebou gopro, ale nevěděla jsem, že Ruda vyměnil obal za nevodotěsný, takže nám do kamery natekla voda – sušíme to v rýži, kterou se nám podařilo vyžebrat v restauraci. Snad bude fungovat 😕
Najednou se spustil déšť a extrémní bouřka. Sedli jsme si tedy s Francouzi do místního potápěčského centra, dali si pivo a učili je hrát prší. Bylo to moc fajn. Jakmile přestalo pršet, rozhodli jsme se pokračovat, byla už tma. Takže jsme jeli směrem do hotelu, zatímco oni jeli ještě kouknout na jednu, nejturističtější a nejživější pláž.
Po cestě k motorce jsme si ještě koupili místní kopečkovou zmrzlinu – Ruda kokosovou a já jsem riskla durianovou (nejsmradlavější ovoce světa), no už bych jí nemusela znova. Dvě porce zmrzliny stály P120, trochu “dražší”, ale celá tato farma má ceny trochu nadsazené, klasika pro turistická místa.
Zastavili jsme se ještě po cestě pro lahvové litrové pivo a vodu a pomalu půjdeme spát. Zítra bude další náročný přesun a výlet po ostrově Bohol.
