9. den – Negros a kohoutí zápasy
Miluji to tady! Dnešní den byl odpočinkový. Od rána pražilo slunce, už v 7 ráno bylo neskutečné horko, a tak jsme se vydali na celé dopoledne k bazénu. Užili jsme si fajn opalovačku i schlazení v bazénu, naprostá klasika.
Už máme i nové způsoby pro oslovování. Z Isaaca se stal Izaaček, z Rudy pro Isaačka Rudinka moje, já jsem klasicky Míšenka a doplňuje to Edenka. Hezky jsme se nasmáli, když jsme to vymýšleli při večerních kartách.
Co ale klasické pro nás, jako Evropany není, jsou kohoutí zápasy, které se v jednom nedalekém městečku konají každou neděli. Je to pro Filipínce součást jejich tradiční kultury, stejně jako to, že jedí psy, zpívají od rána do večera karaoke a milují smažené jídlo. Je to tedy součást toho, co chceme – poznávat nové země, lidi, zvyky a celou kulturu.
My jsme byli docela překvapeni, jak je to drastické. Vůbec jsme nechápali pravidla, ale byl to neskutečný zážitek. Eden to nevydržela a šla ven před arénu. My jsme ale ještě zůstali a snažili se pochopit, jak fungují sázky a celý proces této národní zábavy.
Když jsme za sebou měli asi 15 bojů (každé 4 minuty je jeden kohout usmrcen a hned se jde na další sázky a boj), šli jsme za našimi přáteli ven, kde jsme se rozhodli, že ve městě zajdeme na jídlo. Mě dělá chůze docela problém. Palec bolí, ale díky sangré se hodně zlepšil. Myslím, že zítra to bude zase o něco lepší a snad budu už moci normálněji chodit a došlapovat.
Ve městě Dauin jsme hledali nějaké místo, kde bychom se najedli. Po chvíli chození jsme našli mexické bistro, kam jsme zalezli. Bylo to bistro patřící C´jay, což byl dřív muž, ale dnes je to již zřejmě plnohodnotná žena.
Ať tak či tak, naservírovala nám vlastnoručně připravené jídlo, které bylo moc dobré. Celkem jsme zaplatili P865 (asi 400 Kč za celkem 5 jídel a 4 piva). Nacpali jsme se k prasknutí a jeli zpět autobusem, který vyšel každého na P15, což je super cena.
Při cestě z autobusu jsme se ještě dívali, jak místní lidé žijí a vrátili jsme se zpět do našeho resortu.
Dali jsme si další část odpočinku, oba jsme udělali nějaké věci do práce a začali plánovat týden na Palawanu, kam se budeme zítra přesouvat.
Izraelci se od nás nakonec oddělí až na Boholu, kde máme přestup na jiný trajekt. Naopak k nám zase přistoupí Petr, který se na Palawan nedostal dříve kvůli tajfunu. Takže budeme opět cestovat společně.
PS – GoPro funguje. Po x dnech jsme ho vyndali z rýže a klukům se podařilo ho relativně dobře rozchodit. Ufff
