10. den – přesun z Negrosu na Palawan
Bože, to byl long day. Bylo to tak náročné, že jsem se poprvé nedostala k sepsání příspěvku na blog. Takže hezky od začátku.
Budík zvoní v 6.45, abychom vše stihli bez zbytečného stresu. Když jsme si vše zabalili, šli jsme na poslední snídani v ráji s názvem Thalatta resort. Na recepci jsme za vše, včetně výletu na Apo a různých objednávek v restauraci v průběhu třech dnů, zaplatili P3800. Samozřejmě v tom není cena za ubytování, která se nám stáhla z karty. To bylo nějakých P6600 za 3 noci včetně snídaně.
Když jsme přišli na recepci s veškerými věcmi, řekli nám naši Izraelci, že domluvili cestu na port společně s dalšími hosty multivanem. Takže jsme ušetřili nejen peníze, ale také čas, který bychom strávili pěšky na cestě na hlavní ulici a také čas strávený stopováním nebo čekáním na bus či jiný prostředek.
Přijeli jsme relativně rychle a s veškerým komfortem na port, kde jsme zaplatili terminal fee a šli na kontrolu. Přestože jsme jeli už x krát trajektem a x krát letadlem, nikdy nám z batohu nic nevytáhli. S ničím nebyl problém. Najednou zastavili náš velký batoh, že tam máme nůž. Tak říkám, že ano. Potřebujeme ho na ovoce atd. Nic je nezajímalo, nůž se zabavuje. No jenže to nebyl obyčejný nůž. Pro mě to byla důležitá památka na Zdeňka, který mi ho dal třeba před 10 (možná více) lety.
Jakmile mě Isaac viděl brečet, zjistil o co jde a šel to hned řešit. Domluvil, po chvilce dohadování, kdy za mě bojoval, jako lev, že mi nůž pošlou na naši finální destinaci. Tzn. do Cebu. Ufff, byla jsem neskutečně šťastná.
Za chvíli jsme měli boarding na trajekt, cesta utekla jako voda a nastal čas na loučení. Bylo to hodně dojemné. Objimali jsme se a slibovali si, že se musíme navštívit vzájemně. No proč ne, Tel Aviv je nádherné město a letenky se dají sehnat i za 1000 Kč zpáteční.
Najednou za námi přišel nějaký Filipínec, že se omlouvá, ale že můj nůž zapomněli na portu na ostrově Negros. No, zastřelila bych ho. Už se s tím ale nedalo nic dělat. Nabídl nám, že nám ho pošle trajektem do Cebu, kde bude v 19 hodin. Bohužel nám ale v 18.45 letělo letadlo na Palawan. Asi to tak prostě mělo být.
Po dalších dvou hodinách na trajektu, ve směru Tagbilaran (Bohol) do Cebu, jsme vystoupili tam, kde jsme se před týdnem nalodili. Protože jsme čekali na Petra, šli jsme do hospody, kde jsme se s ním před týdnem loučili a společně jsme si dali pivo na další shledání.
Jen, co jsme ho dopili, chytli jsme taxi a jeli jsme na letiště. No lepšího člověka jsme si nemohli vybrat. Jel jako šnek. Nezatroubil, nepředjel nikoho a ještě pouštěl snad všechny, co šli přes cestu. Přestože, jsme ho popoháněli, protože už byl čas, kdy se měl pomalu zavírat náš gate na boarding (přes město jsme v dopravní zácpě, díky jeho flegmatické povaze, jeli přes hodinu a půl – 9 km). Dokonce na jedné křižovatce usnul, tak na něj Petr zaťukal a říká – nespi.. probral se, zasmál se, ale teda na rychlosti nepřidal.
Když jsme se konečně dostali na letiště, běželi jsme jak o život, předběhli jsme nějaké lidi u odbavování zavazadel a pak rychle na gate. Až tady byla informace, že let je zpožděn. Takže jsme si v klidu došli koupit pití a chipsy a čekali na boarding. Filipíny jsou pro Evropany jedním velkým překvapením 🙂
Sedli jsme do letadla a já jsem okamžitě spala. Škoda, že let trval jen hodinu. Trochu na nás dolehlo špatné počasí, které nás potkalo na výletě na Apo – šílený vítr na moři, kdy jsme celí mokří. Měli jsme oba teplotu, kašel a Ruda teda ještě super rýmu. Po dvou dnech, kdy jsme byli unavení a jedli ibalgin, abychom mohli trochu fungovat, jsme se z toho pomalu vyhrabali.
Výstup z letiště na Puerto Princessa byl velmi překvapivý. Nikde nikdo… jsme zvyklí, že kdekoli se hromadí turisté, tam jsou taxíky, tricykly a další dopravní prostředky. Řidiči se předhání, kdo dá lepší cenu a kdo uloví rychleji zákazníka. Tady nebylo nic. Nikdo.
Takže jsme si řekli, ze půjdeme směrem k městu a snad někoho potkáme. Potkali. Ještě na území letiště nám zastavil nějaký chlápek s multivanem a odvezl nás za P200 na naše ubytování. Hotel 4*, se snídaní a pokojem pro 3 jsme zde sehnali za P1900, takže 300 Kč na osobu se snídaní.
Ihned jsme šli spát. Celý den jsme strávili na cestě a bylo to fakt vyčerpávající. V úterý hned po snídani se vydáme autobusem do El Nida. Čeká nás tedy 5 hodin v autobuse, kdy budeme projíždět přes celou severní část ostrova.
