Myslím, že první den byl moc fajn a večer, který jsme strávili v tradiční restauraci se opravdu povedl.
Vstávali jsme zase trochu později, porad je znát noc na cestě, která chybí a pres den se moc odpočívat nedá.
Ráno jsme si dali snídani, pobavili se s tátou a čekali na vyzvednutí od mámy.
Po 13 hodině skončila v práci (je to lékařka se zaměřením na pediatrii, dnes ale nepracuje v nemocnici, ale učí na univerzitě). Měla jsem trochu stres ze seznámeni se s ni, protože vím, jak ji Fethi miluje a jak ona miluje jeho. Když přijela, vystoupila z auta a hned šla ke me, objímala me a vítala. Bylo to moc hezké a emotivní. Je to neuvěřitelně milá, chytrá a sympatická žena. Na první pohled jsem si ji zamilovala. Doufám, že i ona bude mít ráda mě.
Sedli jsme do auta a jeli jsme do centra města na oběd. Dojeli jsme k restauraci jménem Ambiente, která je na můj vkus trochu moc “luxusní” a předražená. Ale prostředí příjemné. Porad jsem byla trochu nesvá a ve stresu, hlavně když se me stale na něco ptala. Dnes mi hlava moc nesloužila, takže mluvit francouzsky bylo trochu nad moje síly, ale i tak to bylo moc fajn. Nemela jsem moc hlad, takže jsem si dala jen rybí polévku, do které se dávají takové velké krutony, na které se namaže extra pálivá pomazánka. Následně se to promíchá a jí. Zajímavé jídlo.
Později jsme jeli do kavárny v hotelu Sheratton, která byla na úrovni luxusních hotelu v Evropě. Přijela tam za námi Nadya a malým Wanisem. Je to pěkný ďáblík, ale je vtipný a roztomilý. Možná bych mu dala trochu přísnější výchovu, ale jinak je fajn. 
Následovala cesta do Sidi Bel Abbes, kde maminka bydlí a kde se Fethi narodil. Sidi se říká “malá Paříž”. Je to proto, ze cele město vystavili Francouzi, když Alžírsko okupovali. To město je opravdu dost evropské. Navíc je o dost menší než Oran a me se určitě (na první pohled) líbí více. I když jsem to tady zatím viděla jen z auta. Doufám, ze az budeme mít za sebou první návštěvy a seznamování, poradně si to všude projdeme a žijeme si atmosféru Afriky 😊
Když jsme přijeli, čekaly na nás domácí dortíky v různých provedeních a káva. Kromě toho také těla Lila a Nina. A dva bratranci – Yusuf a Dris (ten je hodně vtipný, porad se směje, nic není problém a jezdi Škodou Fabia). Dris se bude v srpnu ženit, tak se pojedeme podívat na svatbu.
Ve 22 hodin se začala podávat večeře. Mají tady trochu posunuty režim a klasická pravidla, která známe my, jako – po 5. hodině se nemá jist apod., to tu neřeší a určitě ani neznají. Dali jsme si polévku, pečené papriky s česnekem, salát a kure na olivách, houbách a citronech. Bylo to moc dobře, hlavně ty papriky. Ke všemu klasicky domácí chléb. Co Alžířani nikdy nevynechají? Sladké limonády, k pití byla tedy voda, kola a sprite.
Vzhledem k tomu, ze na me dolehla šílená únava, šla jsem si v pul 12. lehnout, zatímco ostatní si povídají. Ja jim stejně nerozumím, tak čas radši využiji pro spánek. Když mluví více francouzsky, chápu o čem se baví, když ale mluví hodně alžírsky, už mam problém větší. A když je nás 7, jako dnes večer a mluví jeden přes druhého, tak to už se ani nesnažím, automaticky vypnu mozek, uši a užívám si chvíle nic nedělání.
Zítra nás vyzvedne táta a jedeme do Tlemcen za další části rodiny z jeho strany a na nějaké pěkné místo na výlet, tak jsem zvědavá, co to bude.
Dnešní poznatky-
- Škoda je tu velice oblíbena značka vozu- jezdi jich tu moc a moc
- Mají tady Lidl
- Dostali jsme zdarma několik dortu, když v cukrárně zjistila obsluha (napůl Francouz a napůl Němec), ze jsem z cech
- Některá místa jsou extrémně crazy, co se řízení tedy. Každy si děla co chce
- Maminka se naučila slovo kokot a moc se ji líbí. Jen neví, co přesně znamená. Řekli jsme ji, ze je to osel
- Na hodně místech je k dostání Nespresso
- Na dálnici jsou policejní kontroly, které zjišťují, zda někdo nepasuje drogy z Maroka
- Když se odjede od more do vnitrozemí, je tu krásná příroda
- Všude jsou plantáže oliv
- I alžírské slečny se oblékají vyzývavě.
