Jestli jsem o nějakém dni tady psala, ze byl dlouhý, tak nebyl. Te hle den byl dlouhý, ale opět moc fajn.
Ráno jsme si pospali, ja pracovala, dala si chvíli relax na sluníčku a v půl 2. nás vyzvedla máma a vydali jsme se cca 150 km na jih do Mascara. 
Mascara je město brambor v Alžíru. Současně jsme se dozvěděli, ze jsou tu už dva nakažení koronavirem. Naštěstí cela Fethiho rodina jsou lékaři a nejsou nějak vystrašení, tak taky nebudeme 😉 Mascara je moc pěkné menší město, které je relativně vysoko položené. Dnes tu ale bylo krásné teplo.
Cesta byla pěkná, jeli jsme po dálnici, pak hodně kilometru po klasické okresce mezi olivovými háji, az jsme začali šplhat relativně vysoko do hor.
Po příjezdu do Mascara jsme nakoupili dortíky v místní cukrárně, kde bylo víc včel, než cukru. Byly úplně všude.
Za chvíli jsme už parkovali před domem, kde bydlí babicka s dědou a teta se strejdou. Opět musím rovnou říct, ze jsou všichni neskutečně milí, pohostinní a sympatičtí.
Přivítala nad teta, které říkám želvička (ti, co viděli video k Fethiho 30. narozeninám jistě vědí, o kom mluvím). Byla stejně roztomilá, jako na videu. Následně jsme se setkali s jejím manželem, šli pozdravit dědu, kterému je 82 let a má rád už svou pohodičku, takže se k nám nepřipojil a zůstal nakonec u sebe v patře.
Postupně začali přicházet další a další lidé- bratranec Karim, jeho sestra Manel, teta, další bratranec atd.
Seděli jsme, dali jsme si kávu, čaj, dort… a povídalo se.
Karim ma na zahradě ovce, tak jsme je pak šli společně nakrmit, utrhli si čerstvé pomeranče a šli zpět. Najednou přijela babička (byla na pohřbu své sestry), tak jsme se také seznámili – je moc roztomilá a milá. Stejně jako maminka a želvička.
Fethi mě nepřestává překvapovat a i když i v Čechách je vtipný, tak tady (v rodném jazyce) dokáže bavit všechny u stolu. I když mu nerozumím, je vtipné už jen to, jak něco předvádí nebo jak mluví.
Pak jsme sedli s Karimem do auta a jeli něco vyřešit k němu do práce (je policista) a pak- když už jsem myslela, že seznamovačky jsou za mnou, jsme zastavili u strejdy Aziz. Pobavili jsme se, dostala jsem další pomeranče ze zahrady a jeli jsme dál. Opět jsem si myslela, ze jedeme zpět k babičce a dáme si večeři – omyl – jeli jsme k dalším příbuzným. Zde čekala teta, strejda a dvě dcery. Povídali jsme si o koronaviru, o rakovině a o černé magii – samá zajímavá témata. A protože teta mluvila velmi pěkně francouzsky a pomalu, tak jsem ji dobře rozuměla- huraaaaa.
Po této návštěvě jsme konečně jeli k babičce na večeři, která startovala ve 22:30 a jedla se polévka, ovce, salát, kompot, jahody, pomeranče a pila se limonáda (klasicky cola), výjimečně se přidala i moje oblíbena Orangina (původ z Oranu), takže tu jsem si s chuti dala. U večeře se začalo vzpomínat na dětství a tak všichni vyprávěli, přes mého osobního překladatele, nějaké zážitky s Fethim, když byl malý. To bylo super.
Když se začalo uklízet po večeři, šla jsem Menel pomoci s úklidem a protože ona umí super anglicky (první člověk), tak jsme si hezky popovídali, zasmáli, ona me učila Alžírska slova, vyprávěla o svých plánech, své lásce atp.
V tu chvíli jsem úplně zapomněla, ze u babičky nespíme, ale ještě jedeme jinam. Přišel fethi, ze je čas jet. Takže jsme posbírali věci, sedli do auta a jeli do dalšího domu, kde na nás ve 23:45 čekala sestřenice (16) a bratranec (13). Myslela jsem, že mě bude čekat další seznamování s další tetou, naštěstí to byla jedna z těch, která byla odpoledne u babičky. Takže jsme krátce popovídali a za chvíli už leželi v posteli.
Mají skvělého kocoura Pixu, který se hned ubytoval u nás v posteli. Asi pochopil, jak nám chybí náš Bohoušek.
