Dnes jsme si pěkně pospali, protože jsem dnes nemusela pracovat, tak jsem výjimečně vypla budík a probudili jsme se v půl 12.
Dopoledne jsme si dali malou snídani, povídali, pohráli si se psem a pak hned zase obědvali. Poprvé jsme měli jídlo, které připravila maminka. Bylo to moc dobré. Součástí toho byl Mangold, upraveny podobně, jako se u nás děla špenát. Dále jsme měli květák s masem a omáčkou. Když jsme dojeli, prohlédli jsme snad všechny fotky, co měla teda doma. Pak jsme se se všemi rozloučili, protože do Sidi už asi Nepojedeme, takže se uvidíme v srpnu, az bude svatba. Dris, což je bratranec Fethiho a ženich mi řekl, že mám vzít celou rodinu, na jeho svatbu. Opět mě to pobavilo, protože u nás jsem se x krát setkala s tím, jak se řeší každy člověk na svatbě, mnohdy jsou pozváni pro osobu ne pro pár a tady se počítá nejen se mnou, ale i s moji rodnou nebo kamarády. A nebylo to jen tak do větru, oni to myslí vážně. Opět jsem při loučení dostala dárky na památku a vyrazili jsme.
Rychle jsme ještě zajeli na hřbitov, kde je pochovaný strýček, který zemřel před měsícem.
Cesta utekla rychle, jeli jsme hezkou krajinou a najednou jsme stali u táty před domem. Najednou začne Fethi telefonovat a potvrzuje kamarádovi Abdu dnešní večeři u jeho rodičů.
Takže jsme se na chvilku zastavili doma, vybalili věci, převlékli a čekali na Abdu. Vtipne bylo, že jsme vyšli před dům, a tam stala malá dodávka. Kouknu na auto, zamávám, Fethi řekne- dnes přijel jiným autem… automaticky jdeme k autu, já začnu tahat za kliku, on také a najednou zatroubí o 10 metrů dál Abdu, ve svém klasickém autě. V tu chvíli Fethi otevře dveře dodávky, kouká na řidiče a zjisti, že to není nás kamarád. Ten na nás kouká ze svého auta a směje se. Takže se Fethi cizímu pánovi omluvil a rychle jsme naskočili do auta k Abdu.
Po cestě jsme rodičům koupili alespoň Ferrero a oříšky ve “večerce”. Zaplatili jsme za to nesmyslných 600 Kč a jeli jsme k rodičům.
Maminka připravila výborné jídlo. Tohle, komplet, od polévky, přes salát, po hlavní chod , čaj a desert, bylo to nejlepší, co jsem za celou dobu tady jedla. Tatínek od našeho minulého setkání asi hodně přemýšlel ve slovenském jazyce, protože dnes mluvil úplně perfektně. Zapomínal slova, ale Ja mu je rozuměla ve francouzštině, případně pomohl Fethi. Pak jsme ještě předvedli, co uz zvládám za slova v alžírském jazyce a zasmáli jsme se mé výslovnosti. Dokonce polovina servisu, na kterém nám byla večeře servírována je servis, který si tatínek přivezl ještě z ČSR, takže jsem byla “jako doma”.
Zůstali jsme u nich do půl 12 a pak nás Abdu odvezl domů. Při loučení jsem od maminky dostala opět dárek. Je moc a moc hodná a milá.
Každý den, co jsem zde, jsem radši a radši, že jsem se pustila do studia francouzského jazyka, protože i když to rozhodne není perfektní. Mluvím jako dítě ve dvou letech, rozumím jako dítě v pěti letech… ale pořád je to lepší než nic. Fethi se mě nemusí bát nechat chvíli s ostatními, nemusí překládat každou blbost a mohu alespoň občas na něco zareagovat či se na něco zeptat. Každopádně je na čem pracovat a na čem stavět.
Zítra konečně směr pláž, pokud se plán opět nezmění 😊
