Už se nám to krátí a mě se hůř a hůř vstává. Nesnáším konce dovolených, návrat domů do podovolenkového stresu a další věci, které s koncem dovolené a začátkem klasické rutiny automaticky přichází. Tentokrát se k tomu přidává ještě “koronastres”, protože tady sice z médií víme vše, ale nedotýká se nás to nijak osobně. Ale dost stresu, ještě máme jeden den před sebou. 

Tady je vlastně také do jisté míry rutina – budík, práce, snídaně a opalovačka na terase, čerstvé ovoce, džus, zpěv a povídání žaka a dalších pár drobností, které se staly naší denní klasikou.

Ve 13 hodin se jdeme oblékat, ve 13.30 nás vyzvedne máma a jedeme na oběd. Tak to bylo i dnes. Dojeli jsme do centra, dali si oběd a pak jsme se vydali do obchodu na nákup dárků, které s sebou vezmeme do Čech. 

Když jsme nakoupili, jeli jsme se společně opět slunit do parku na pobřeží jako včera. Dnes bylo ještě tepleji a žádný vítr, takže to bylo moc příjemné. 

Pak se od nás máma odpojila a přijel Abdu, dali jsme si s ním ještě chvíli relaxu na terase a pak se jeli podívat do nové a největší mešity Oranu. Už jsem se bála, že odjedu z Alžíru a nedojdeme se podívat ani do jedné. Je nová, moc hezká a veliká. 

Po návštěvě mešity nás Abdu hodil domů, kde už na nás čekal táta, protože jsme byli pozvaní všichni společně na večeři k bratranci Mohamedovi a rodině (je to naštěstí rodina, kterou už znám, minuly týden přijeli a přivezli večeři k nám). 

Mohamed je vrchní “sestra” ve vojenské nemocnici v Oranu. Je tedy voják a díky tomu mají vojenský byt ve vojenském areálu. Stejně jako v jiných státech, i zde mají vojáci různé výhody. 

Na večeři jsme přijeli v 9 hodin a opět nás čekala mega hostina. Polévka, burek, salát, rýže, variace hlavních jídel, desert, pečivo, ovoce. Bylo to moc dobré. 

Pak jsme si ještě asi dvě hodiny povídali, hráli si s dětmi (tady děti, i roční, chodí spát klidně až po půlnoci) a pili čaj. Když jsme se po půl 12. loučili, opět jsem dostala dárek. Každá návštěva, ať u chudých co bohatých = hostina, mnoho lidi, dobra nálada a vždy nějaký dárek pro mě. Pro příště rozhodne vim, že musíme nakoupit více dárků, než jsme to udělali nyní, protože dárky raději dávám, než dostávám, ale tím, že jsem sem jela bez většího očekávání a instrukcí od Fethiho, vůbec me nenapadlo, že se uvidíme s tolika lidmi. Určitě jim tedy příště musíme dovézt něco evropského pro potěšeni. 

Tak a teď už rychle spát, máme poslední den. 

Categories: Alžírsko

Leave a Reply

Your email address will not be published.

Related Posts

Alžírsko

Cesta domů

Probuzení v 5 hodin ráno bylo za trest, ale protože jsme měli trochu zvednutý adrenalin vědomím, ze nas na cestě muže hodně veci překvapit, vstávalo se kupodivu docela dobře. V rychlosti jsme dali sprchu, oblekli Read more…

Alžírsko

Poslední den

A je to tady, poslední den. Poslední den v Africe, v teple a mimo každodenní stres.  Ráno jsme si dali naši klasiku na terase a užívali si dnešní horký den – na rozloučenou jsme měli Read more…

Alžírsko

Oran a pobřeží

Další krásně teplý den za námi.  Ráno mě klasicky vzbudil budík, který mi řekla, ze je čas jít pracovat. Když se Fethi ve 12 probudil, šli jsme si udělat snídani na terasu, kde jsme opět Read more…