Budíček ve 2.30 nebyl moc příjemný a 8 stupňů venku také ne. Naštěstí jsem věděla, že na mě čeká Kréta, super hotel, teplé počasí a vše, co s Řeckem souvisí. Přestože tohle je pro mě trochu jiná cesta, než jakákoli, kterou jsem do teď zažila. Toto totiž pro mě není klasická dovolená, ale mám zde svůj home office.
Jak to bude fungovat? Každý den ráno vstanu, odpracuji vše, co je potřeba a cca v 16-17 hodin se vydám poznávat krásy ostrova nebo si jen tak sednout na pláž apod. O to déle tady ale mohu zůstat. A o to mi šlo. O změnu prostředí.
Let byl rychlý a pohodlný, vzhledem k tomu, že letadlo bylo z poloviny prázdné, tak jsem měla celou trojku pro sebe a mohla jsem pohodlně dospávat spánkový deficit. Po příletu do Heraklionu následoval malý šok v podobě deště a ne úplně horkého počasí, ale to se postupně spravilo a den byl krásný i když na modré nebe si musím počkat do zítra.
Poté, co jsem se dostala z letiště, což bylo někdy v 8:45 místního času (je tu o hodinu více než v ČR), jsem se vydala hledat autobusovou zastávku, ze které jede autobus do města Malia, kde jsem měla zabookovaný hotel. Přestože jsem původně chtěla jet do bytu, vařit si a žít podobně jako v Čechách, pak mi došlo, že když je možné využít nabídku 12 nocí all inclusive za 12 000 Kč, tak nebylo nad čím přemýšlet. Prvních 12 dní jsem tedy ubytovaná v hotelu Solimar Ruby.
Když jsem konečně našla malou, zapadlou zastávku, tak jsem zjistila, že spoj, který potřebuji jede až za 2 hodiny, což by mi normálně nevadilo, ale protože počasí nebylo úplně perfektní a letiště v Heraklionu je hodně na kraji města, takže přesun někam “na kávu” by byl náročný, tak jsem si řekla, že počkám na té zastávce.
Najednou se u mě objevil nějaký muž a vypadlo z něj, že je to taxikář. Nabídl mi, že mě za 50 euro do hotelu odveze (bus stojí 4 eura), tak jsem mu řekla, že ani náhodou, že 50 je moc. Nečekal a začal smlouvat, nakonec jsme se domluvili na 25 euro. Přijel pro mě řidič v nádherném novém Mercedesu a vydali jsme se na cestu. Celou cestu jsme si povídali o tom, co mám navštívit a jak i jeho překvapilo dnešní počasí. Po příjezdu do města mi ukázal pár hlavních míst, vysadil mě u bankomatu, vybrala jsem peníze a dovezl mě do hotelu.
V hotelu jsem prvním hostem této sezony, hned jsem toho využila a požádala je o upgrade pokoje a vyšlo to. Takže mám radost, že mám pěkný pokoj s krásným výhledem na zahradu a bazén a vlastně jsem také ráda, že tu jsem téměř sama. Personál je perfektní, všichni se starají, jsou milí, pomáhají.
Po vybalení jsem se šla projít na pláž a protože bylo pod mrakem, nenamazala jsem se a ještě jsem se relativně dost oblékla – obojího jsem pak pěkně litovala. Nejen, že jsem si spálila vyčuhující končetiny, ale ještě jsem se pěkně zapotila. Na pláži jsem si dala v baru můj oblíbený Mythos (pivo) a chvíli relaxovala, telefonovala a poslouchala jak krásně šumí moře.
Hned jak jsem se vrátila na hotel, tak jsem si došla na oběd. Na Bookingu psali, že tady vaří skvěle, ale tohle mě překvapilo. To jídlo je dokonalé. Tak skvěle ochucené, velký výběr – prostě paráda. Poté jsem si musela jít lehnout, protože jak jsem se najedla a sedla si, tak na mě dopadl nedostatek spánku. Usnula jsem na 2 hodiny a krásně si odpočala.
Poté jsem šla odpočívat k bazénu, kde jsem si dala dva koktejly (jeden s Ouzem a jeden byl s Raki – oba byly perfektní) a hledala si místa, která zde musím vidět, co nevidět přišla další vlna deště a když se udělalo lépe, vydala jsem se na procházku okolím. Nakonec z toho bylo asi 8 kilometrů při kterých jsem prošla skoro celé město a poznala jak centrum, tak i okrajové a velmi tiché a klidné části.
Pandemie zde způsobila mnoho problémů a mnoho restaurací a hotelů není stále otevřená, vypadá to tady trochu jako město duchů (alespoň dnes, v neděli a navečer – uvidíme zítra, zda to bude jiné). Přikládám sem pár obrázků z mého dnešního bloudění po Malia.
Zastavila jsem se při cestě zpět na hotel ještě v jednom plážovém baru, kde jsem si dala točené pivo a pozorovala moře, poslouchala vlny a koukala se, jak se slunce pomalu blíží k obzoru. Byla to tak krásná chvíle.
Když jsem se vrátila na hotel, došla jsem se jen na pokoj maličko poupravit a už jsem běžela do restaurace na večeři, která mě opět naprosto nadchla. Myslím, že odtud pojedu o 10 kilo těžší 🙂 Naložila jsem si mix, abych ochutnala od všeho trochu a poté jsem si zabalila olivy a meloun s sebou na pokoj, kde jsem si užila chvíli na balkoně, dokud mě málem nesežrali komáři. Těch je zde opravdu dost, tím se vysvětluje to, že v každém obchodě se prodávají repelenty – zítra si ho určitě pořídím.
Teď už ležím v posteli a chystám se spát, celodenní program a hodně brzké vstávání mě dost unavilo, takže teď už spát, zítra pracovat a po práci půjdu pořešit do města auto na víkend.
