Proběhlo klasické ráno – vstávačka v 7.00, snídaně , práce – maily, cally a další agenda…
Po obědě mi došlo, že tím, že jsem pracovala předchozí den hodně do večera, tak mam vlastně docela předstih a mohu využít čas na poznání nějakého méně vzdáleného místa.
Vybrala jsem si tedy malé rybářské městečko Sisi, které leží pár kilometrů na východ od Malia, kde jsem ubytovaná.
Poradila jsem se s recepční, který bus je ideální a odkud jede a vydala jsem se v 15 hodin na cestu. Autobus jel ze zastávky v 15.35 (dle jízdního řádu). Nakonec měl asi 20 minut zpoždění, to mi ale vůbec nevadilo, protože jsem měla čas si dat alespoň v klidu v baru sklenku retsiny. Majitel baru mě upozorňoval, ze v Sisi autobus staví kus od města- to jsem ale nevěděla, co mě čeká.
Ve chvíli, kdy jsem vystupovala na zastávce Sisi, tak už jsem cítila problém. Nejen, ze zastávka byla asi 2 kilometry od města (na ceduli je 1 protože uz mam pěkný kus cesty za sebou, to nejhorší před sebou), ale hlavně se do města šlo přes tichou, malou silničku, jež se klikatí skrz olivový háj. Kdo mě zná, tak už ví, proč je to problém. Mám extrémní fobii z hadů. A protože ji mam, tak vždy nějakého potkám- zákon schválnosti. Nejprve jsem se kochala krásným prostředím a výhledem a dokonalou přírodou. To vše jen do chvíle, kdy jsem spatřila na silnici suchého hada. V tu chvíli jsem zjistila, že nejsem v bezpečí 🙂 takže jsem se rozhodla, ze když poběžím, tak budu víc dupat a budou se bát víc než já. Kdo se bál víc nevím, ale rozhodně vím, kdo se víc zapotil a koho pak bolely extrémně nohy.
Přežila jsem 😀 …. hned po příchodu do města jsem zaběhla na pivo do taverny na pobřeží a uklidňovala se pohledem na moře. Opět bylo smutné, že jsem byla jediným hostem.
Prošla jsem si město, došla do krásné palmové zátoky a pak jsem se rozhodla, že půjdu okolo moře zpět do Malia.
To by bylo skvělé, protože podél moře je to asi 5 km. Jenže cesta najednou skončila a s mým hadím problémem se nedá jít cestou necestou někde, kde nikdo není, je horko a všude jsou kameny, které jsou ideální pro moje kamarády. Po 1 km jsem to tedy otočila, došla zpět do města, vybavila se pitím na cestu a rozhodla se, že to dojdu po silnici.
Kousek před Malia bylo možné přejít ze silnice l moři a dojit zbytek tak, jak jsem chtěla. Je to tam nádherné, hlavně takto večer, kdy je slunce už nízko.
Do hotelu jsem přišla 10 minut před tím, než se zavřela restaurace , takže jsem si rychle nabrala jídlo, sedla si. Dala si pivo a odpočívala. Můj odpolední výlet byl celkem 16 km dlouhý a z toho nějaké 2 km byly v běhu v pantoflích s velkou kabelkou. To musel být pohled 🙂
Kazdopadne jsem si tento den moc užila a objevila mnoho krásných míst včetně archeologických vykopávek, které jsou na Krétě moc známé a patří k jednomu z turistických cílů.
