Po 14 hodinách spánku jsme se probudili do krásného slunečného dne. Protože jsme museli byt do 16. hodiny v jižní části Colomba kvůli Srí Lanka řidičáku, tak jsme měli dost napilno.
Objednali jsme tuktuk, který nás odvezl na autobusové nádraží, kde jsme naskočili na bus, který jel do centra Colomba, a to do části Pettah, kde je každý den obrovský trh.
Autobusy tu většinou nemají klimatizaci, takže cesta není úplně příjemná, když je přes 30 stupňů a vlhkost je kolem 80 %. Na druhou stranu je to nejlevnější varianta dopravy. Cesta do Colomba trvala něco přes hodinu a zaplatili jsme za to asi 20 Kč za oba.
Když jsme dojeli na Pettah, koupili jsme si banány a nějaký místní street food a čekali na taxi. Poprvé jsme si objednali auto a udělali jsme dobře, jelikož jsme jeli přes město další půl hodinu. Auto mělo klimatizací, takže jsme se krásně vychladili. O to horší šok byla teplota a vlhkost poté, co jsme u místního oddělení pro dopravu vystoupili.
Hledali jsme, kam máme jít. Bohužel tady většina lidi neumí nějak super anglicky, takže občas nás musí někam dovézt sami, nebo se domlouváme rukama, nohama.
Došli jsme nakonec na správný úsek a na recepci nám řekli, že řidičský průkaz pro cizince se řeší na přepážce číslo 1. Tak jsme tam šli. Paní něco vyplnila a poslala nás na přepážku 18. Tam zase pan něco udelal a poslal nás na 31. přepážku. Tomu jsme zaplatili 2000 místních peněz (cca 140 Kč) a poslal nás na přepážku číslo 14. Tam nějaký další pán něco namačkal do počítače a poslal nás zase na 31. přepážku. Tam jsme konečně dostali to, pro co jsme přišli. Ufff
Když jsme se vymotali z tohoto areálu, rozhodli jsme se najít pivo. Došli jsme nakonec do místního supermarketu, kde jsme si koupili 2 plechovky (mimochodem pivo tu stojí stejně jako v Čechách, takže ať jsme v restauraci, hotelu nebo kupujeme plech, všude platíme od 40 do 50 Kč). Což je ve srovnání se vším ostatním zde opravdu hodně. Kromě piva jsme si koupili čerstvý džus a banány. Když jsme to u silnice na chodníku snědli a vypili, objednali jsme si přes aplikaci PickMe (jako náš uber nebo Bolt) tuktuk a jeli zpět do centra na plovoucí trh, kde jsem si za cca 120 korun koupila červené šaty v místním stylu.
Pak jsme hledali nějakou večeři, jelikož bylo kolem 17. hodiny. Přímo na plovoucím marketu jsme si dali typické místní jídlo – Kottu, které bylo pro oba za 1400 místních (100 Kč). K tomu jsme se zeptali, zda mají pivo. Pán ho sice neměl, ale poslal hned někoho v tuktuku, aby nám ho koupil a dovezl.
Poté jsme se šli podívat k Lotus Tower, což je nejvyšší věž v jižní Asii. Ma 351 metrů a byla otevřená v roce 2022 v září. Místní logika je, že turisté platí na mnoho atrakcí násobně vyšší vstup než místní lidé. Takže cena pro turistu je 500 Kč. Srílančan to má za cca 70 Kč. Podívali jsme se na ni z venku a vydali jsme se k místnímu hindu chrámu, kde zrovna probíhala bohoslužba. Přestože jsme nebyli oblečení tak, jak se sluší a patří, tak nás pustili dovnitř. Bylo to opravdu krásné a ještě jsme dostali banán z nějakých milodarů.
V tu chvíli bylo kolem půl 8., proto jsme se rozhodli, že půjdeme najít autobusový terminál, abychom se dostali zpět do Negombo. Chvíli jsme bloudili, ale nakonec jsme se dostali zpět na trh v Pettahu, kde jsme si koupili mango, okurku, limety a čerstvé liči. Našli jsme autobus a jeli více než hodinu zpět.
V Negombo jsme poprosili pomoci mladého srilancana, který neuměl ani slovo anglicky, ale mel tetování, tak nás vzal za své. A vyřešil s jedním tuktuk řidičem, aby nás vzal k půjčovně motorek. Bylo 22:30 a báli jsme se, že žádnou otevřenou nenajde, ale našel.
Za 250 Kč na den jsme si tedy půjčili motorku, ve které nebyl žádný benzín a čerpací stanice byla v nedohlednu. Naštěstí zde téměř u každého obchodu prodávají v lahvi benzin. Je jedno, jestli ten obchod ma jen ovoce, nebo je to drogerie či prodejna stavebního materiálu. Mají ho všude. A to i ve chvíli, kdy je 23 hodin, všude totální tma, všechno je zavřené. A najednou se objeví malá sámoška o velikosti naší klasické trafiky a zachrání celou situaci.
Po příjezdu na hotel jsme skočili do sprchy, vzali plavky, plechovky piva a šli jsme se ochladit do bazénu.
Bylo asi půl 1. když jsme lezli do postele. Tentokrát se budík nastavit povedlo, takže za 6,5 hodiny nás čekala vstávačka a odjezd směr Kegalla.
