Budík nás probudil v 6:00 a teda nechtělo se nám vůbec vstávat. Když jsme zjistili, ze venku extrémně leje, tak nás to moc nepotěšilo a řekli jsme si, že zkusíme počkat, zda do přejde. Za cca 20 minut bylo po dešti, takže jsme sedli na motorku a upalovali na parkoviště.
Luky šel koupit lístky, já jsem šla koupit s sebou ceylonský čaj. Když byl hotov (stál na místní poměry nesmysl peněz – za 2 čaje 100 Kč) vzala jsem kelímky a šla čekat až se Luky vrátí s lístky a budeme moci jít dovnitř. Co čert nechtěl. Spatřila mě malá opička. Původně jsem si říkala, že po kelímku nepůjde, ale opak byl pravdou. Kombinace ataku od opice a dvou kelímků, co mě strašně pálili do ruky, byla výborná. Po chvíli odolávání jsem po opici oba čaje hodila. Ani ona neměla radost, že je to tak horké. Ukradla alespoň ubrousek, na který čaj vytekl a začala z něj čaj sát. Tomuto zážitku jsme se pak společně posmáli a šli jsme se pustit do výstupu.
1200 schodů nám dalo zabrat, ale zvládli jsme se vyškrabat nahoru relativně rychle. Nahoře jsme mohli ždímat veškeré oblečení. Bohužel bylo docela mlhavě a stále se hodily mraky, takže náš výhled nebyl takový, jak jsme jej viděli v různých průvodcích a videích. Nám to ale nevadilo, jelikož i tyto výhledy byly nádherné.
Když jsme si to dostatečně užili, šli jsme zpět dolu, kde jsme si koupili ananasový čerstvý džus. V tu chvíli se spustil opět extrémní déšť. Měli jsme štěstí, že nás to nechytilo při sestupu, jelikož by se nebylo kde schovat. Po chvíli déšť ustal, tak jsme šli rychle pro motorku a jeli zpět do ubytování, kde nám Abi (majitel) připravoval snídani.
Nejčastěji se tu k snídani ji vaječná omeleta. Shodli jsme se, že ji hodně dlouho nebudeme chtít ani vidět.
Při snídani se opět spustil extrémní déšť, který už neskončil. Potřebovali jsme jet vrátit motorku a dostat se do našeho dalšího cíle, což je město Kandy. Jeli jsme ještě do sámošky pro lahev benzinu, dojeli vrátit motorku a dali si v baru vedle pivo, když jsme čekali na auto, co nás odveze do vedlejšího města, kde nastoupíme na bus, kterým pojedeme spoko do Kandy.
Docela jsme se posmáli, když pro nás přijel ten stejný řidič, co nás den před přivezl. Hned začal vyprávět, jak chytil nějaké lidi, které vezl zpět do Pinnawalle a pak opět někoho do Sigiriya. Nemohli jsme si odpustit komentář, že si pěkně přivydělal, když jsme mu dali ty peníze navíc, když jede zpět sám. A vsadíme se, že tímto stylem to zkouší na všechny své zákazníky.
Za chvíli nás vyhodil na autobusu ve městě Dambulla, kde jsme se začali ptát místních, kde jede bus na Kandy. Netrvalo dlouho, bus projížděl kolem. Tak jsme na něj mávli a naskočili do něj, bylo úplně plno, takže jsme stali v uličce u otevřených dveří ven. Tady se dveře nikdy nezavírají a spíš než jízda autobusem to je rallye. V autobuse často hraje hlasitá hudba, lidi naskakují a vyskakují, řidič jede, co to dá a neustále troubí a předjíždí.
Občas si chce posádka busu udělat pauzu, tak proste někde zastaví. To se stalo i nyní, což se hodilo, protože jsme uvítali možnost dojít si na záchod. Byl moc pěkný. Dali jsme si před odjezdem ještě nějaký místní street food.
Po 3 hodinách jízdy busem jsme se ocitli v Kandy. Toto město je takovým místním hlavním bodem Budhismu, jelikož je tu tzv. chrám budhova zubu. Chytili jsme si tuktuk a nechali se odvézt do hotelu. Cesta byla extrémní, jelikož město je v horách a je to tam opravdu hodně kopcovaté. V jednu chvíli jsme museli vystoupit, aby se tuktuk vůbec rozjel.
Hotel byl krásný a výhled z něj byl kouzelný. Za 600 Kč pro oba, se snídaní to stálo. Dali jsme si hodinku odpočinek a pak jsme zase volali tuktuk a jeli jsme k jednomu z místních buddhistických chrámů, který je na dalším extrémním kopci.
Překvapilo nás, že pán na pokladně věděl, kdy se rozdělilo Československo. O chvíli později jsme se divili ještě více, když v chrámu byly dokonce české nápisy. S tím jsme se tu ještě nesetkali. Koupili jsme květy jasmínu a svíčku, jako dar a nějaký mnich nám za do věnoval motlitbu, náramek a dal nám červený puntík na čelo.
Z chrámu jsme šli pěšky do centra města, kde jsme objevili nějakou místní restauraci, kde jsme si dali tradiční srílanské kottu a devilled chicken. Rovněž zde měli první točené pivo. Poslouchali jsme hudbu s kapely, která nám u stolu hrála a plánovali aktivity na další dny.
Poté jsme se šli ještě podívat k jezeru, kde je i chrám budhova zubu, ale už bylo pozdě, tak byl zavřený. Narazili jsme při shánění tuktuka na velmi milého řidiče, který měl novější tuktuk, tak bylo jednodušší se k našemu hotelu dostat. Naštěstí.
Další den nás čeká přesun do Ella.