Tak jsme se probudili a … leje jak z konve. Nicméně jsme se i tak rozhodli, že nebudeme jen sedět v pokoji a koukat do zdi, ale půjčíme si Tuk Tuk a vyrazíme do okolí na menší poznávačku. S místním hotelovým portýrem/kuchařem/a kdoví čím ještě jsme se domluvili, že nám jeho kámoš z vedlejší vesnice přiveze Tuk Tuk na půjčení a budeme moci vyrazit. Co se dělo dál bych raději vynechal, ale to by asi u Míši neprošlo.., každopádně Tuk Tuk dovalil. Nicméně jsem si sedl za řídítka, místňák mi ukázal co a jak, no a tím to celé skončilo. Nehnul jsem se z místa, nechápu jak to někdo může ovládat, řídit, řadit, brzdit, troubit a proplétat se mezi dalšíma 1387347 TukTukama. Tenhle super nápad jsme dali vzdali a půjčili si ve městě skútr u bezzubé paní.
První cíl dnešního dne byl proslulý most Nine Arch Bridge. Parknuli jsme naši mašinu asi 300m od výhledu na most a sestoupili do místní reštyky, dali si pivo a fotili a fotili. Vypadá to opravdu jak z Instagramu, jen škoda toho množství lidstva co se na mostě prochází. Naštěstí jsme za tu chvíli měli štěstí na dva projíždějící vlaky, takže scenérie byla ještě hezčí.
Rozhodli jsme se, ikdyž nám místní barman zdůrazňoval, že to pěkně klouže, k sestupu na samotný most, ať se připojíme k tomu nesmyslnému množství lidí co tam jen chodí a fotí se na ty internety. Nicméně cesta dolu, navíc v naší super žabka-trekové obuvi, byla opravdu ještě více kluzká než jsme doufali. Navíc jsme neměli již žádné náhradní oblečení, takže jsme to pár metrů před cílem vzdali.
Další cíl byl Little Adam’s Peak, výšlap přibližně 700m po schodech na vrcholek malého Adama, odkud průvodci slibovali super výhledy. Což asi budou, leč začal tradičně super slejvák, takže celou cestu nahoru jsme pěkně mokli, nahoře jsme pěkně mokli a cestou dolu jsme taky pěkně mokli. Aspoň jsme si, zmoklí, dali nahoře kokos. Když jsme se chystali nasednout na našeho oře, tak začala taková průtrž, že to nedávalo smysl. Rozhodli jsme se dovalit do místní restauračky a počkat u piva. Místo piva jsme počkali u Bloody Mary a jako bonus jsme si každý našli jednu parádní, odpornou, nechutnou věc – pijavici. Nic ošklivějšího jsem dlouho neviděl. Fuj tajbl fialovej. Zbylo po nich dost krve, ta Bloody Mary byla asi předzvěst…
Nakonec přestalo trochu pršet. Tedy pršelo pořád, ale už bylo trochu vidět na cestu. Rozhodli jsme se pro návrat do Elly, koupení pár suchých oblečků a odpočinku v našem fialovém Hiltonu. V místním domě módy, kde mimo oblečení měli úplně všechno na světě, jsme si pořídili triko, kraťasy, Míša šaty, za vtipné částky a šli si trochu poležet a hlavně se vysušit.
Po hodince jsme si řekli, že musíme využít vlastnictví skútru, a vydali jsme se pár kilometrů k vodopádu. O dešti už ani nemluvím, už ani nevíme jak vypadá obloha, bílé mraky, slunce, ptáci na obloze… Vodopád byl fajný, vysoký a teklo z něj dost vody, asi kvůli dešti. Zřejmě. No, už jsme se těšili zpět do města na drink a teplo domova. A hlavně na odjezd do teplých krajin druhý den ráno. V hotýlku jsme ještě dali kulábr s ohnutým tágem a šli na kutě.
