Po probuzení, zabalení, snídani a vracení skútru jsme čekali na zastávce na autobus směr Matara. Tentokrát přijel opravdu tradiční místní bus, který jel jako blázen, mel otevřené oboje dveře, hrála v něm hudba, blikala světélka a dokonce zde byly dvě disko koule.
Cesta utekla jak voda, jelikož byla na místní poměry krátká (asi hodina a čtvrt) a celou jsme ji věnovali hledání místa, kde se ubytujeme. Předvybrali jsme si Latheena beach hotel a měli jsme štěstí, měli volno.
Ještě než jsme šli tam, pustili jsme se do hledání skútru k pronájmu. Hned na druhém místě se nám ho podařilo sehnat. Přestože je zde povinné mít místní řidičák, každý na to kašle, takže když týpkovi Luky ukázal svůj Srí lanka řidičský průkaz, dost se podivil a dokonce si ho vyfotil, protože ho asi zase dlouho neuvidí. Pokuty za to, že člověk místní doklad nemá jsou “malé”, takže se mnohým lidem nechce ztrácet celý den návštěvou hlavního města a řešením. Kontrol policie tu také moc není, ale lepší dát 140 korun a mít klid, než riskovat problémy a platit 2 000 korun pokutu (nebo třeba víc, když nemá člověk štěstí).
Pan majitel motorky nás pobavil také tím, že nás upozornil na to, že nemáme parkovat motorku pod palmou, protože je nová a mádigitální display, takže kdyby na to spadl kokos, je po něm. Dokonce nám dal zcela nové helmy, což se tu jen tak nevidí.
Sedli jsme si do baru a dali si pivko, u kterého pani majitelka tvrdila, že ho mají. Najednou ale vidíme jejího muže, jak vyběhl z restaurace, v ruce tašku a za chvíli přišel ze supermarketu s plechovkami.
Ubytování jsme sehnali, jak jsem psala výše a pani majitelka nám dokonce dala slevu, takže máme 3 noci ta 1 400 Kč včetně snídaně. Bydlíme hned na pláži a v našem areálu je velmi příjemná a oblíbená restaurace, kde vaří někdo, kdo žil dlouho v Japonsku, takže zde dělají i sushi. Volba večeře je tedy jasná už od rána.
Když jsme se ubytovali, vydali jsme se hned prozkoumat okolí na motorce. První “kroky” nás zavedli na velmi známou Coconut tree hill, kde jsme natrefili na nějakého místního pána, co řekl, že nás vyfotí a udělal během chvíle asi 60 fotek a honil nás ze strany na stranu, abychom byli vyfoceni na každém centimetru. Ukázal nám, že dole ve vodě plave želva. Hned jsme slezli k pláži, došli si půjčit brýle a šnorchl a vydala jsem se ji hledat. Bohužel byl na této pláži tak jemný písek, že nebylo vidět nic.
Našli jsme ji pak ale mezi kameny a alespoň takto se s ní pozdravili. V baru jsme si dali na ochlazení jedno pivo a po chvíli jsme se vydali dále, a to za kapitánem lodi, u kterého jsme si přes whatsapp objednali plavbu za velrybami a delfíny na druhý den. Kapitán byl mile překvapen, že jsme Češi, jelikož jeho obchodní partnerka je také Češka a dokonce se jmenuje Michaela. Říkal nám, že byl jednou v Čechách, a to kousek od “BRuNA”. Pobavil nás svou výslovností. Zaplatili jsme 33 000 rupií, což je cca 2450 Kč a domluvili se, že v 6:30 budeme v přístavu.
Dále jsme jeli na Secret beach. Zase tak moc “secret” nebyla, jelikož ve chvíli, kdy jsme tam slezli po cca 60 schodech, tak jsme objevili 3 místní bary/restaurace a mnoho lidi, co si užívalo místní nádherné moře, výhled a dokonalou malou pláž. Chtěli jsme oběd, tak jsme se v první restauraci zeptali, zda mají rybu. Slečna odpověděla, že ne, ale že když jim dáme chvíli čas, dojedou pro ni na rybí trh. To nás pobavilo a přišlo nám to nesmyslné, takže jsme poděkovali a po vypití coly odešli.
