Dnes jsme se fajnově vyspali a vstávali až v 8:30 na snídani. Dali jsme si vajíčkové toasty, kávu, čaj a ovoce a pomalu jsme se začali s tímto ubytováním loučit.
Na pokoji jsme zabalili veškeré věci do batohů a vydali se do centra města, kde jsme vrátili motorku a pak šli pěšky na autobusové nádraží.
Autobus jel za chviličku a byl relativně prázdný, takže jsme si pohodlně sedli a jeli směrem Galle. Klasicky zde blikaly LED diody a hrála místní hudba. Několika dětem a vlastně i dospělým jsme porozdávali bonbóny, co jsme kupovali v Čechách, abychom měli něco pro místní prcky.
Za hodinu jsme byli na místě, přímo v centru města Galle, kde je obrovský autobusák, který je přímo u holandské pevnosti, která tu vznikla při kolonizaci. Dali jsme do mapy, že chceme nějakou půjčovnu motorek, ale mapa nás dovedla úplně jinam, přesněji k historické věži v pevnosti a tvrdila, že tam sídlí půjčovna. Motali jsme se pak ještě chvíli této betonové pevnosti a hledali a hledali. Až jsme to vzdali a objednali tuktuk a nechali se k nějaké půjčovně hodit, do centra města. Když jsme přijeli, zjistili jsme, že je to servis. Takže jsme opět řešili, kam jinam jet. Nakonec nás montér navedl na EPIC ride, kde se nám povedlo motorku půjčit.
Nasedli jsme se všemi zavazadly a vyjeli směrem k našemu ubytovani, které je na severní hranici města. Uvítala nás místní rodinka, která pronajímá 4 pokoje a jinak v domě sami bydlí. Pani je moc milá a pokoj je krásný a má nádherný výhled na pláž.
Protože jsme byli úplně vyřízení horkem, šli jsme si sednou na pláž, vzali jsme s sebou meloun, co jsme si dej před tím koupili a jakmile jsme ho snědli, skočili jsme se ochladit do moře. Hned vedle nás byl plážový bar, kam jsme si následně došli dát jedno pivo na lehátko.
Během chvíle šel kolem pán, co měl na vodítku opičku v kalhotách. Na té pláži kromě nás nikdo nebyl, takže trochu nerozumím, jak si tam chtěl vydělat za fotografování se s ní. Každopádně když jsme mu řekli, že nechceme, tak poklepal na tašku, co měl hozenou přes rameno a říkal- kobra, krajta. To bylo něco pro mě. Naštěstí nešel nijak blíž a nesáhl do tašky, aby nám své kamarády ukázal. To by byla moje smrt.
Radši jsme se šli obléknout a vyjeli jsme na projížďku po okolí, kde jsme si dali za 7 korun každý jeden kokos a při zpáteční cestě jsme se stavili v plážovém baru na pozdní oběd.
Byli jsme rozhodnutí, že si zopakujeme předchozí večeři, takže jsme zastavili u rybářské části města a vybrali si 1,6 kg velkého tuňáka. Prodejce byl velmi snaživým, takže nám nacpal ještě půl kila mušlí, ke kterým jsme si koupili limetu a na terase jsme si je pak dali. Za celou naši večerní hostinu jsme zaplatili 140 Kč.
Když jsme přijeli zpět na ubytování, pani domácí se nás zeptala, jakým stylem chceme rybu připravit a pak se objevila až po 19. hodině, kdy přinesla tuňáka na banánovém listu. Dali jsme si k tomu pivo, co jsme si koupili v alko obchodě a totálně se přejedli a šli spát.
