Předposlední den je tu. Celou dobu se nám zdálo, že máme nekonečně času a najednou je pomalu čas na balení.
Po snídani jsme sedli na motorku a jeli jsme koupit do města Galle batoh, abychom mohli pokoupit dárky pro rodiny a také abychom si přivezli něco domů.
Jakmile jsme koupili batoh značky The North Face, který je určitě hodně pravý (stál asi 350 Kč), tak jsme se rozhodli nakoupit alespoň par prvních drobností ve městě.
Kromě klasických nákupů v místních tradičních obchodech jsme si vyhlédli jeden s kořením a čajem. Ve chvíli, kdy jsme přišli dovnitř, se nás hned ujal majitel a ptal se, odkud jsme. Již jsme tu zažili, že když jsme řekli, že jsme z Čech, tak nám někdo řekl- ahoj, jak se máš?
Tenhle člověk to měl ale úplně jinak. Ve chvíli, kdy se dozvěděl, odkud jsme, tak se rozzářil a říkal- opravdu? Já jsem v Čechách známy, znáte moje videa?
Trochu jsme se divili a hlavně- neznali jsme nic. Ale během chvíle ukázal kuchařku v českém jazyce, kterou oba známe, jelikož jsou to recepty Xxxx. Tato slečna objíždí svět a učí se různé nové kuchyně a recepty a pak z toho dává dohromady tištěnou kuchařku.
Během chvíle se pan majitel rozpovídal a začal zapojovat česká pojmenování jednotlivých jídel a kořeni. Například se snažil vyslovit slovo hřebíček a pak nás nechal očichat různé směsi kari koření a říkal u toho- this is curry for maso, this is curry for čočka… byl moc milý, takže jsme nakoupili vše, co nám ukázal a odešli jsme s balíky, které se nám málem do batohu ani nevešly.
Po tomto nákupu jsme se rozhodli, že pojedeme na pláž, jelikož už bylo cca půl 11 a začalo byt neskutečné horko. Vybrali jsme si Turtle beach, kde mají být a žít želvy a současne s tím jsme chtěli navštívit známou Dallawella beach. Bohužel je toto místo opravdu hodně turistické a komerční, takže jsme zaplatili 300 rupii za parkování (21 Kč) a šli jsme na pláž, kde byla hlava na hlavě a nebylo možné najít lehátka, které by nebylo na nesmyslný poplatek.
Po chvíli hledání prostoru na pláži jsme se rozhodli, že přejedeme opět na Unawatuna, která je za rohem a včera se nám tam líbilo. Během chvíle jsme byli na této pláži s řekli jsme si, že zkusíme její druhou polovinu. Během chvíle jsme ale opět zjistili, že lehátka jsou všude za poplatek, jsou obsazena a ještě jsou dost daleko od vody. Došli jsme tedy nakonec na stejné místo, jako den předchozí, kde nás majitel vítal, jako staré přátele. Donesl nám pivo, došli jsme se konečně ochladit a užívali jsme si první den, kdy nemáme žádný plán a chceme jen odpočívat, číst si a užívat si slunce a horko.
Po chvíli jsme zjistili, že jsme zapomněli komplet opalováky na ubytování. Samozřejmě jsem byla večer rudá jak rak. Ale potřebovala jsem si to horko pořádně užít.
Protože nám docházela hotovost a nedá se zde platit kartou, tak se Luky vydal do bankomatu, přivezl ovoce a dále jsme si užívali pohody na pláži. Po cestě jsme se zastavili u dalších několika obchodů a doplnili mnoho dalších dárků do nového batohu, abychom měli vše vyřešené.
Šli jsme se podívat také do místní prodejny obrazů, kde se nám moc zalíbil jeden z nich, ale řekli jsme si, že se o tom ještě pobavíme, jestli si ho odvezeme, nebo ne.
Konečně jsme navštívili pevnost s Galle, díky které je toto město na Srí lance proslulé. Je to holandská pevnost z doby kolonizace a jen co jsme vjeli na skútru za hradby, hned na nás rychlá Evropa. Je to opravdu úplně něco jiného, než se tu běžně potká. Hodně nám to připomínalo španělské nebo řecké letovisko u moře, kde je hromada obchůdků, kaváren, restaurací.
Zaparkovali jsme motorku a šli jsme se projít po pevnosti, která je relativně rozsáhlá. Celé to bylo pěkné a chtěli jsme se jít podívat na jednu z hradeb na západ slunce, bohužel nám cestu překazil nějaký místní pan, co měl na sobě pověšeného hroznýše. Kdo mě zná ví, že tohle je pro mě smrt. Takže jsem začala couvat, seběhli jsme schody a šli od pána a celého západu slunce, co nejdále.
Potkali jsme další obrazárnu, kde jsme potkali moc fajn Čechy a dali jsme se do řeči o naší a jejich cestě. Nebyli zde poprvé, vrátili se po 10 letech a vyprávěli nám o tom, jaké jsou na Srí lance za tu dobu rozdíly a co naopak zůstalo zcela stejné.
Protože to byl poslední večer u moře, v klidu a bez přesunu směr Colombo, tak jsme si ho chtěli udělat, co nejhezčí. Šli jsme tedy na večeři do restaurace/baru, kde jsme byli předchozí den na koktejlu a shishe. Dali jsem si tuňáka, krevety, grilovaný ananas, pivo, shishu, desítky her prší a na závěr ještě arrak sour, který nám předchozí večer moc chutnal.
A zítra už je na řadě loučení.
