Budíme se, balíme, snídáme.

Pak jsme se vydali na pláž, kde jsme si hodili ručníky do písku a dali si jednu z posledních slaných koupelí, u které jsme se finálně rozhodli, že si zajedeme koupit obraz, který jsme si včera vybrali.

Protože jsme měli dost času, sedli jsme na motorku a jeli jsme do Unawatuna, dali si dobrou kávu v místní kavárně Wild And Sage a dojeli si následně vyzvednout obraz, který nám prodejce sundal z rámu a místo klasické papírové roury ho namotal do trubky, která zde slouží většinou jako svod na vodu. Měli jsme radost, že plátno máme a jeli jsme si dát na pláž poslední kokosový ořech.

Po cestě zpět na ubytování jsme se ještě stavili na poště poslat pohled jedněm kamarádům, se kterými soutěžíme o nejhnusnější zaslaný pohled z dovolené a frčíme zpět.

Protože jsme měli ještě čas, rozhodli jsme se jít naposledy na pláž, kde jsme se vykoupali, došli si dát k našemu “večernímu” baru poslední pivo a pobavili se se švédskými sousedy, co měli pokoj hned vedle nás. Říkali jsme, že jim závidíme, že mohou ještě zůstat v teple, že doma nás čeká několik stupňů pod bodem mrazu, na což oni odpověděli, že jsou ze severu Švédska a mají info od rodiny, že je u nich – 36 stupňů. Fuj.

Už byl čas vyrazit. Finálně jsme vše zabalili, rozloučili se a zaplatili. Za 3 noci včetně lahve vody a přípravy ryby jsme tam nechali pani kolem 1 600 Kč. Jeli jsme se třemi batohy asi 20 minut přes celé město na motorce, kterou jsme vrátili, objednali tuktuk a jeli na autobus.

Měli jsme hlad, takže jsme za cca 40 korun nakoupili tašku plnou různých druhů místních pochutnin (Street food) a šli jsme hledat, odkud jede bus.

Cesta do Colomba trvá z Galle cca 3,5 hodiny. Zaplatili jsme si poprvé i batohy, abychom je mohlo mít na sedačce vedle sebe a ne na klíně, jelikož to by ta celá cesta byla o dost náročnější. Už takhle jsme byli totálně uvaření.

Když se blížilo Colombo, shodli jsme se, že chceme ještě jednu večeři na pláži, kde si dáme čerstvou rybu, kterou si vybereme přímo u rybáře. Našli jsme si něco na mapách na Google a vyskočili s busu, když byla zácpa a šli jsme směrem k pláži, kde jsme našli, co jsme hledali. Jen nám tu chyběla, na první pohled, možnost toho, aby nám rybu připravili.

Během chvíle jsme ale dostali nabídku, že vše zařídí. Seženou stůl, daji ho na pláž, připraví rybu a krevety, dovezou pivo. Je až neuvěřitelné, jak tady není nikdy nic problém a vše se vždy vyřeší.

Za pár minut jsme už seděli z stolu na pláži a čekali u západu slunce na večeři. Když rybu donesli, byla dokonalá. Nevěděli jsme, co jsme si to dali za druh, říkáme jí – žlutá ryba. Snědli jsme to do posledního kousku. Když jsem šla platit a ptala se, kolik mu dám, tak řekl, že 1050 za piva a zbytek je prý na mě. Dala jsem mu tedy 5000, z čehož byl rozhozen a začal hledat peníze zpět. V přepočtu je to 350 Kč za večeři pro dva, za servis, který pro nás připravili, za neskutečnou ochotu a za neskutečný zážitek, který si z toho opět odnášíme. Moc děkoval, rozloučili jsme se a už jsme běželi k hlavní ulici, abychom počkali na taxi, které nás mělo odvézt na ubytování.


To jsme ještě nevěděli, že nás taxikář vezme na vyhlídkovou jízdu a místo 45 minut, co ukazovala naše mapa, pojedeme nesmyslnými uličkami více než hodinu a půl. Ale byl hodný a zastavil nám u obchodu s alkoholem, jelikož to byla poslední věc, co jsme chtěli dovézt, jako dárečky – Arrak.

Po hodině a půl jsme přijeli na tmavé místo, kde kromě šipky odkazující na ubytování z ulice, nebylo vůbec nic. Nevěděli jsme, kam jít a co dělat. Podlezli jsme nějaká pootevřená vrata a tmou se vydali k rozestavěnému domu. A ano, bylo to naše ubytování. Přestože to vypadalo na fotkách na bookingu hezky, tak opak byl pravdou. Bylo to něco šíleného. Areál šílený, cesta strašná, nemohli jsme nic najít, všude tma,… přes nějaké staveniště jsme se dostali k “recepci” (hodně nadnesené) a nějaký mladý člověk nás ubytoval.

No, nebýt to jen na 5 hodin, asi bychom tam nezůstali, ale protože jsme věděli, že potřebujeme spát, rozhodli jsme se, že to nějak dáme. A dali. Teď máme alespoň na co vzpomínat.

Nastavili jsme budík na 1:50 ráno a během chvíle zahájili poslední noc na Srí lance.

Categories: Srí Lanka

Related Posts

Srí Lanka

Cesta zpět a Doha

Budík v 1:50 je opravdu příjemný, ale co se dá dělat. Aspoň rychle vypadneme z tohohle super ubytování. Dáváme sprchu a míříme k východu. Čekal na nás recepční a ukázal nám “lepší” cestu z ubytování. Read more…

Srí Lanka

16. den – nákupy a Galle fort

Předposlední den je tu. Celou dobu se nám zdálo, že máme nekonečně času a najednou je pomalu čas na balení. Po snídani jsme sedli na motorku a jeli jsme koupit do města Galle batoh, abychom Read more…

Srí Lanka

15. den – Unawatuna

Probudili jsme se v 7:30 a během půl hodiny jsme měli od pani domácí nachystanou snídani. Poprosili jsme ji o kombinaci místní tradiční s kontinentální. Bylo to moc dobré a zase jsme díky tomu vyzkoušeli Read more…