Po dlouhých měsících, kdy jsme se snažili vymyslet, kam se startem roku 2025 vydat, padla finální volba na Vietnam. Nakonec se podařilo koupit letenky za 23 000 Kč, pouze s jedním krátkým přestupem v Dubaji, a to od Emirates.
Odlétali jsme v sobotu 4.1.2025 po 22. hodině a čas na letišti jsme si krátili v MasterCard salónku.
Odlet byl opožděn asi o hodinu, takže jsme měli trochu strach, abychom stihli navazující let, jelikož na transfer jsme měli pouze 2 hodiny. Letadlo bylo malé, nepohodlné, ale rychlé (maximální rychlost letu byla 1057 Km za hodinu). Vše jsme stihli a přiletěli přesně na původně stanovený čas.
Nečekali jsme, že dalších 40 minut budeme jezdit autobusem po letišti, než se dostaneme k terminálu. Ve chvíli, kdy jsme se přesunuli na gate pro odlet do Vietnamu, tak jsme stihli jen koupit vodu a rovnou jsme pokračovali do velikého Boeingu 777.
Tento let byl all-inclusive, takže jsme dostali mnoho jídla a pití, koukali jsme na filmy, Luky hrál hry a po 6 hodinách jsme přistáli v Ho Chi Minh city.
Jako první jsme v hale koupili neomezená data pro každého z nás na 3 týdny, a to celkem za 30 dolarů.
Hned poté jsme vybrali 5 milionů vietnamských dongů v bankomatu a bohužel se nechali zlákat do jednoho z taxiku, co před letištěm stál. Hodně málo lidi tu umí anglicky, takže Google překladač je jedna z nejdůležitějších věcí “pro přežití”. Snažili jsme se naučit “děkuji” ve Vietnamštině, kdykoli ale zkusíme takto poděkovat, tak nám nikdo nerozumí.
Řidič se nám snažil vysvětlit, že se hraje fotbal, a že musí jet nějakou dlouhou cestou, protože centrum je plné lidí. Původní nabídka za cestu do hotelu přes aplikaci podobnou Uber/Bolt, byla 145 Kč. On najednou přišel s tím, že chce 500 Kč. Tak jsme mu dali 250, vystoupili jsme uprostřed rušné ulice a rozhodli se, že půjdeme do hotelu pěšky (6 km).
Lidé byli opravdu všude, hospody plné, plátna stažená, fotbal byl kam jsme se podívali. Nakonec jsme si sedli do jednoho z barů, kde byla super atmosféra a užili si s Vietnamci jejich vítězství nad Thajskem v asijském poháru. Objednali jsme si 2 x Coronu, číšník přišel, přinesl bednu s ledem a vodou, kterou dal vedle stolu. 2 piva nám rovnou otevřel a další čtyři dal chladit, asi kdybychom měli ještě chuť.
Po skončení fotbalu propukl ve městě totální blázinec. Centrum se totálně zaplnilo lidmi a motorkami, na kterých jelo od 1 do 5 lidí. Dělal se ohňostroj, mlátili o sebe poklicemi, pili, křičeli, zpívali. Neskutečná atmosféra. Dali jsme si pouliční jídlo (pro dva 80 Kč), čerstvý kokos (10 Kč) a pak ještě pivo na ulici (38 Kč za dvě).
Původní plán byl, že v 8 budeme v hotelu a půjdeme hned spát, ať se jednodušeji vyrovnáme s únavou a posunem času. Díky oslavám jsme přišli na hotel o půlnoci. Hotel jsme měli zabookovaný přes Agodu (500 za noc pro oba)
Celé město je extrémně živé, klasicky po asijsku špinavé a lidé jsou neskutečně milí, dokonce nás zatím nikdo nepřejel poté, co jako místňáci chodíme přes silnici kdekoli nás napadne.
