Přesun mezi Can Tho a Mui né měl původně trvat 9 hodin. Na místo jsme měli dorazit v 6:30, což by bylo ideální. Nějakou záhadou jel autobus tak rychle, že jsme byli v nočním tmavém městě už ve 4 ráno.
Cesta autobusem byla docela fajn, ale vybrali jsme si špatně místa. Pro příště je poučení- nebrat místa v horní řadě, kde to extrémně houpe a vlastně se nedá pořádně usnout.
Vystoupili jsme z autobusu úplně mrtví. Naštěstí jsme zastavili u nějakého otevřeného bufetu, kde bylo možné dát si na vzpruhu alespoň kávu. Měli moc pěkný zámek na záchodě.
Tu jsme pili asi hodinu a vybírali u toho ubytování a nestále za námi chodil nějaký místní taxikář, že nás odveze na hotel. Domluvili jsme se s nim, ze ho nejdřív musíme najít, protože nic nemáme. Nechtěli jsme brát něco jen tak na blind, protože často je tu špatný přístup do moře.
Po hodině nás odvezl k jednomu z vybraných ubytování. Bylo 5 ráno, totální tma a všude mrtvo. Těžko zařídíme check in v tuhle hodinu. Šli jsme tedy na pláž, že si tam lehneme na nějaká lehátka a trochu se prospíme. Tam bylo kupodivu docela živo. Místní už chystali hotelové komplexy na probuzení.
V tu chvíli se mi začalo dělat nějak divně a cítila jsem, že káva nebyla dobrým ranním rozhodnutím. Šli jsme po pláži směrem k dalším vybraným hotelům, ale zjistili jsme, že jsou strašně daleko. Po nějaké době bloumání po pláži se mi udělalo ještě hůř a už neslo dělat nic. Jenže zrovna zleva i zprava šli nějací turisté – v 6 ráno to nechápu.
Tak jsem se otočila, vyběhla na pláž do místa, kde se už nesvažuje přímo do vody a …. Super to bylo. Pak jsme se odpotáceli o kousek dál, kde jsme si na chvíli lehli. Bylo mi teda fakt příšerně. Ještě s vidinou, že je brzy a nemáme kam složit hlavu.
Po chvíli to bylo lepší, tak jsme šli dal. Tohle nebylo úplně moje ráno jelikož jsem uklouzla a spadla z takového divného náspu na pláži. Takže jsem byla ještě celá úplně špinavá. Vydali jsme se tedy směrem z pláže k silnici, že si vezmeme taxi. A co čert nechtěl, na silničce vedoucí k hlavní silnici ležel přejetý usušený had. Takže tu jsou! Tomu říkám ráno.
Aby se to ještě vylepšilo – žádný taxi ne a ne přijet. Tak jsme šli pěšky, mě se stále navalovalo… ale bylo to i tak fajn. Luky šel okouknout první ubytovani, které se mu líbilo a já si v mezičase sedla na silnici a cucla si par kapek něčeho na žaludek.
Rozhodli jsme se, že ještě mrkneme na další varianty, takže jsme tentokrat už našli i taxi a jeli asi 4 km. Ani jedno se nám nelíbilo. Sedli jsme zas na silnici a hledali dále. Našli jsme nádherný bytecek v luxusním resortu s golfovým hřištěm za 2 000 Kč na tři noci. Zabookovali ho a šli zase pěšky zpět jeho směrem, protože taxi nikde žádné. A naše oblíbené tuktuky tu vůbec nejsou.
Jel okolo nás nějaký místní na motorce a zacal vysvětlovat, že nám pomůže. Trochu jsme pochybovali, ale stejně jsme neměli jinou možnost, já bych to neušla. Sedli jsme tedy na motorku k němu, a to i s našimi oběma batohy a frčeli jsme x kilometru směrem k ubytování. Pak jsme přijeli do nějaké “lepší” části a on mi řekl, ať slezu, v tu chvíli se rozjel a ujel s Lukášem pryč. No, šla jsem tedy pěšky dál. Naštěstí se pro mě za chvíli vrátil. Zřejmě se v této části bál jet v tom složení, co jsme měli. Poté, co nás oba vyložil, chtěl 300 Kč, tak jsme mu dali 200, což je i tak totální nesmysl, ale v tu chvíli nás zachránil. Jinak průměrný plat je tady 3 000 Kč.
Uložili jsme si po par peripetiích věci do ubytování, a to už v 8:30 a šli na pláž, jelikož náš byt měl byt uklizen až později. Pláž se tady platila, což nás překvapilo. 50 Kč za vstup. Lehli jsme si a začali se dohadovat po wappu s majitelem ubytování kvůli nějakým nesrovnalostem, jako byl placený vstup k bazénu za 150 Kč osoba. Nakonec jsme se rozhodli ubytovani stornovat a vzít to úplně první.
Dala jsem si na pláži ve stínu alespoň chvíli spánku, protože mi bylo fakt podivně. Do hotelu jsme jeli taxíkem, protože to bylo zas dost daleko. Ve chvíli, kdy byl asi 100 metru od nás, se mi udělalo opět příšerně, takže jsem u tohoto luxusního resortu strčila hlavu za reklamní banner do květináče. Moc pěkný to bylo.
Když jsme se ubytovali, šla jsem si lehnout a 5 hodin jen spala a užívala si krásu naši koupelny s toaletou.
Luky si dal alespoň chvíli klid a s čtečkou a pivkem měl relax.
Když se mi udělalo lépe, díky dračí krvi, tak jsme jeli do města alespoň na večeři. Teda- Lukáš na večeři, já si dala zelený čaj a pečené rajče.
V 8 jsme už byli v posteli a během chvíle oba spali. No co už, každý den není posvícení.
