Dnes je čas na přesun. Užíváme poslední chvíle vlhkého mořského vzduchu a ve 12 hodin nás čeká přesun do Da Lat.
Po probuzení jsme si skočili pro čerstvý džus z marakuji a borůvkový jogurt a vyvalili jsme se s tím u bazénu. Zabalili, odhlásili se z hotelu, který nás na 3 noci pro dva stál 1500 Kč, objednali taxi a vydali se na zastávku dálkového busu.
Když jsme tam přijeli, jako zastávka to moc nevypadalo, dali jsme si bagetu a zkoumali, odkud bus jede. Tady se proste nedá v některých místech dorozumět, ani když člověk ukáže překlad na Google překladači.
Nakonec jsme si všimli, že asi 300m od nás stojí nějaký autobus, vydali jsme se tím směrem, když kolem nás projel ten náš. Běželi jsme se všemi věcmi, abychom ho stihli. Zrovna zavíral dveře, když ho Luky doběhl a jen řekl, že za 20 minut bude zpět. Opravdu přijel.
Jeli jsme 5 hodin směrem do hor, do vnitrozemí. Cesta byla plna serpentin, velkého stoupání, úzkých silniček, nepevného povrchu, ale s krásnými výhledy. Bohužel to některým spolucestujícím udělalo hodně špatně na žaludek, a to vícekrát.
Když jsme vyjeli nahoru, bylo to jak když jsme v jiném světě. Všude kolem plantáže kávy, která zrovna kvetla. Pole rajčat, gladiolů, bylin, aloe, kukuřice… cokoli, na co si člověk vzpomene, to se tu pěstuje. Využívají snad každý metr čtvereční.
Da Lat je moderní, čisté, upravené město, kterému se říká “město tisíce růží” a v době kolonizace ze strany Francie se mu říkalo “malá Paříž”. Neskutečné místo.
Do hotelu jsme to měli asi 700 metrů při západu slunce a nestačili jsme se divit nejen tomu, kolik je tu stupňů (u moře dole bylo 32, tady asi 15… později se to snížilo dokonce na 12). Přišli jsme k hotelu, který jsme měli na jednu noc pro oba za 324 Kč včetně snídaně. Torino hotel
Zahodili jsme věci a šli jsme hned do města. Ve městě je vyhlášený noční trh. Opravdu to tu žije. Hudba, stánky prodávající snad všechno, stovky lidí, restaurace… jako první jsme neodolali čerstvým jahodám, co se pěstují všude kolem. Dali jsme si konečně hotpot (kotlík plný masa, zeleniny, ryb a mořských plodů) a užívali si ruch města. Až do doby, kdy jsme totálně promrzli. Vietnamci tuto noční zimu v horském městě očekávají, takže se obléknou do zimní bundy, šály, čepice a korzují městem, sedí ve venkovních restauracích. My jsme měli kraťasy, tričko a košili. No, promrzli jsme na kost. Hledali jsme místo, kde mají okna, respektive zavřená okna. A to bylo v okolí jen jedno místo – místní music klub. Drink stál neuvěřitelných 240 Kč (vím, stejné jako v Praze, ale my jsme teď zvyklí žít v jiných cenách, takže to fakt bolí). Dali jsme si každý jeden, protože jsme byli jak kus ledu. Hráli staré vypalovačky jako Green Day, System of a down.. zavzpomínali jsme a pak běželi do hotelu.
Po cestě jsme si ještě koupili v malé klasické večerce víno, a to hlavně proto, ze v Da Latu je největší vietnamské vinařství, přece nemůžeme odjet a neochutnat. Bylo moc dobré a dokonce i na Vivino mělo dobré hodnocení. Zbytek večera jsme strávili při hraní kostek a sledování seriálu.
Další den budík v 7:00, ať vše stihneme.
