Po třech nocích na nejtvrdší matraci, na které jsme kdy spali, byla tahle postel jak když ležíme na obláčku. Vyspali jsme se dokonale, v 7 dali sprchu, zabalili a v 7:30 už byli v 5. patře, na střeše hotelu na snídani. Mohla být lepší, ale za tu cenu pohoda.
Po snídani jsme si dali věci na recepci a šli si půjčit motorku. Na 24 hodin za 130 korun. Poprvé jsme jeli na skúteru, který měl bezklíčové startování a byl dost nový, takže na něm ani tolik nebolel zadek.
Jako první cíl jsme si dali místní katedrálu, na které je vliv Francie a Evropy opravdu dost vidět. Obecně se dá říci, že za světla je to město téměř evropské. Zde více info o tomto malebném městečku.
Po návštěvě katedrály jsme si dali za 40 korun dvě kávy a zelený čaj. Bylo asi 8:30, takže nebylo úplně horko, ale slunce už pálilo, takže jsme neumrzali, jako v noci. Dalším bodem byl buddhistický chrám Tam Chuc, který nás naprosto oslnil. Obrovský chrám celý zdobený mozaikou ze starých hrnku, dlaždic a drobných sklíček.
Bylo zde možné napsat vzkaz a nalepit ho na obrovský zvon, do kterého se následně zabušilo kládou, která visela od stropu. Napsali jsme a zazvonili.
Krom jiného je zde také největší socha Buddhy ze sušeného kvítí. Má 17 metrů na výšku. Neuvěřitelné místo.
V tu chvíli už se začalo hodně oteplovat a po nočních 12 stupních ani památky. Během dne nebyl na obloze skoro ani mráček, takže jsme se pěkně ohřáli a zapotili.
Pak jsme se vydali na jeden z nejkrásnějších vodopádů ve Vietnamu – Pongour waterfall, který byl více jak 40 km daleko.
Po cestě jsme se zastavili v zábavním centru Datanla, kde kromě možnosti jet na bobové dráze (což jsme nakonec využili) byla také zipline (to miluju, ale chtěli 1000 Kč na osobu). Atrakcí zde bylo více a nejsme úplně jejich příznivci, každopádně bobovka nás měla rychle dostat na druhou stranu parku, kde byl také jeden z místních vodopádů. Zkusili jsme si i střelbu z luku, ale teda nejsme v tom úplní mistři.
Jeli jsme dál, na velikou plochu, kterou mezi sebou svírají hory. Den před jsme tu projížděli autobusem, ale nestihli jsme vidět vše. Tahle “náhorní plošina” je neskutečně plodná a díky tomu je tento kraj i “bohatý”. Je to vidět nejen na domech, ale také zde jezdí mnoho aut, což jsme zatím nikde nepotkali. Projížděli jsme 40 km mezi poli a plantážemi. Jsou tu tisíce kávovníků, které neuvěřitelně voní, když kvetou. Všude jsou stovky foliovníků, ve kterých se pěstují jak plodiny, tak všemožné květiny. U velkého množství domů se suší kávové boby.
Dorazili jsme nadšeni z této části Vietnamu k dechberoucímu vodopádu, který je 40 metrů vysoký a 100 metrů široký. Cesta úplně dolů byla dost úzká a pro mou hadí fobii to nebylo, takže úplně dolu došel jen Lukáš a já si užívala výhled z vyhlídky.
Naobědvali jsme se po cestě v jídelně, dali jsme si kuře s rýží. Dostali jsme ještě termosku ledového čaje a dvě polévky. Zaplatili jsme 60 korun a jeli mezi poli v extrémním horku na další zastávku, což byl Linh Au chrám. Opět buddhistický. Ve Vietnamu je více než 80 % lidi nevěřících. Pokud někdo víru má, pak je to nejčastěji budhismus, popřípadě křesťanství a další náboženství, ale jsou to jednotky procent. Přesto je tu kostelů a různých chrámů opravdu požehnaně.
Když jsme přijížděli, už z dálky jsme viděli majestátní sochu Buddhy. Odhadujeme, že měla určitě přes 100 metrů. Bylo možné jít do jejího vnitřku a po schodech (nevíme kolik schodů ani pater) se dostat do výšky, ze které byl nádherný výhled po okolí. Jen jsme se málem upotili.
Pak jsme si ještě prošli další části chrámu a mrkli na další vodopád, který přímo vedle této sochy byl. Taky nepatřil k těm úplně nejmenším.
Bylo 15 hodin a byl tedy čas se vydat zpět do města, abychom si prohlédli ještě něco tam. Navštívili jsme tzv. Crazy house, ale nechtělo se nám platit vstupné, tak jsme mrkli jen zvenčí. Také jsme se jeli podívat do Fresh garden, což má být květinová zahrada. Musí být fakt nádherná, když vše kvete, ale nyní je zde teprve začátek vegetačního období, takže za 100 Kč vstupného nic moc.
Každopádně jsme se shodli, že Da Lat a jeho okolí nás uchvátilo. Normálně bychom tu ještě jednu noc zůstali, ale měli jsme koupené letenky do Da Nang, protože autobusem by to bylo cca 15 hodin, což jsme nechtěli ztrácet.
Přijeli jsme zpět do půjčovny, vrátili motorku, došli na recepci hotelu pro naše věci, dali si po cestě džus a čaj, u čehož jsme vybrali s zamluvili hotel na další dvě noci (dnes a zitra v Da Nang) a šli opět na večerní trh. Já si dala k večeři kelímek čertvých jahod, Luky Banh mi bagetu a čekali jsme na taxi směr letiště (30 minut jízdy, 30 km, 250 Kč).
Na letišti jsme na chvíli mrkli na práci, dali si pivo a během chvíle už nasedali do letadla A321. Z Da Lat do Da Nang to je cca 45 minut letu a ocitneme se ve středním Vietnamu.
V Da Nang jsme zamířili rovnou do hotelu, jen jsme mrkli na výhled na město a šup spát.
