Probudili jsme se okolo půl 7. a dívali se z postele na východ slunce, to bylo boží. Vydrželi jsme se válet pěkně dlouho, vynechali jsme “malou” snídani a řekli si, že půjdeme až v 10:30 na “oběd”. Dali jsme si pohodu na terase, udělali si kávu a čaj a kochali se krajinou, která se stále měnila, jelikož loď byla od rána opět v pohybu.
Okolo půl deváté jsme se rozhodli jít do bazénu. Na palubě nikdo nikde nebyl, takže to byl pocit, jak kdybychom měli soukromou jachtu. Celé jsme to měli jen a jen pro sebe. Svítilo slunce, bylo teplo, krásné výhledy a dokonalý pohoda, která se ani nedá popsat.
Byla možnost jen na dopolední výlet loďkou, do nějaké jeskyně, ale říkali jsme si, že jeskyní jsme viděli za celý Vietnam už dost, takže jsme si radši užili loď jako takovou.
V 10:15 musel být pokoj vyklizen, v 10:30 byl oběd, což byl opět raut a opět to bylo moc dobré. Dali jsme si na rozloučenou ještě jeden marakujový cosmopolitan, dostali jsme je zdarma, což nám udělalo radost a v 11:15 už jsme nasedali zase na menší loďku, která nás vezla zpět do přístavu. Jeli jsme necelou hodinu, vyvalili jsme se na zádi, kde byla lehátka a chytali jsme bronz.
Poté, co jsme dojeli do přístavu jsme naskočili do mikrobusu a jeli cca 2,5 hodiny směr Hanoj, po cestě jsme si objednali ubytování v Hanoji a na další dny i na Sapu. Autobus nás vyklopil v centru, ve staré části Hanoje, která je neskutečná. Žije to úplně všude, prodává se všechno, troubí se, jezdí se v protisměru, jí se na ulici, na chodníku… Všude se prodávají věci na oslavu TET (nový rok), a to květiny, mandarinkovníky, masky, speciální lampiony a mnohé další. Poprvé zde také vidíme rikši, musíme ji dnes hned testnout.
Hledali jsme ubytování, které bylo asi 120 metrů od toho, kde nás vyhodil bus. Moc pěkným uzoučkým tunelem jsme se prodrali k ubytování jako takovému – no, nejhorší ubytko za celý Vietnam, ale za 400 Kč pro dva, centrum Hanoje. Pokoj byl ale čistý a tekla teplá voda (což není vždy standard). Jedním z důvodů, proč jsme ho vzali byl fakt, že jsme v 5:30 museli vstávat a jít na bus směr Sapa, takže jsme vzali to, co bylo nejblíž místu, odkud odjíždíme, abychom se ráno nemuseli táhnout s věcmi daleko.
Vyrazili jsme do města a jako první naše kroky vedly ke kavárně, kde se v roce 1946 poprvé objevilo vaječné kafe, do kterého jsme se zamilovali, už i víme, jak se dělá, takže to pak testneme doma. Kavárnička byla ošklivoučká, ale káva výborná. Luky si dal klasické teplé egg coffee a já jsem si dala ledovou vaječnou kávu s kokosovou tříští.
Pak jsme se potulovali po městě až jsme dostali hlad a šli jsme do vyhlášené restaurace, co má dokonce nějaké Michellin ocenění, kde se dělá to nejlepší Pho Bo. Bylo fakt skvělý. Jsme zvyklí na “fóčko” za 25-40 Kč, tady stálo 70, ale bylo to super dobrý.
Pak jsme se opět motali po městě a nasávali atmosféru, potkali jsme i tady hospůdku, kde měli pivo za 14 korun, tak jsme si jedno točené dali a chodili a chodili. Na závěr jsme našli v blízkosti ubytka střešní bar, kde jsme chtěli vidět super výhled na pulzující město, ale nebyl nic moc. Okolo 8. večer jsme už leželi, pustili si seriál a snažili se usnout, abychom byli ráno fresh na 6 hodin dlouhou cestu na Sapu, kam se extrémně těšíme.
