Budíček v 5:30 není nic příjemného, ale zmákli jsme hned vyskočit, obléknout se a vydat se na cestu na autobus, kde jsme měli být v 6:00 a odjezd byl naplánován na 6:30. Klasicky jsme přišli dříve a autobus měl zpoždění, takže jsme tam hodinu tvrdli. Překvapilo nás, že Hanoj je už takhle před 6. hodinou ranní velmi živá a mnoho prodejců s ovocem a dalšími produkty již sedí na ulici a prodává. Čas čekání jsme si zkrátili pozorováním jednoho kuchaře, který připravoval kdovíjaké jídlo, ale ten styl a um, to byla fakt zábava, na tohle koukat. Pak se z nějakého domu vypotácela nějaká na mol opilá dvacítka a strašně řvala a dohadovala se se svými kamarádkami, tak to nás také bavilo a zkrátilo nám to čekání.
Nasedli jsme do autobusu a já okamžitě usnula. Cesta z Hanoje do Sa Pa byla napočítána na 6 hodin. Po hodině jsme zastavili, abychom si mohli odskočit a pak už nezastavil řidič ani jednou, což bylo dost divné, jelikož se tady staví relativně často a za x jízd, co jsme absolvovali se nám tohle ještě nestalo.
Podle počasí na Apple, ale i podle norské předpovědi mělo být na Sa Pa polojasno. Objednali jsme si tedy hotel v rýžových polích asi 10 km od města Sa Pa a těšili se na nádherná panorámata. Bohužel ani jedna předpověď nehlásila realitu a už po cestě bylo dosti mlhavě. Ve chvíli kdy jsme začali stoupat do hor a mlha stále byla, tak jsme si říkali, že je určitě inverze a v 1544 metrech nad mořem, kde se Sa Pa nachází, bude nádherně modro. Nebylo. Nebylo vidět téměř na krok. Přijeli jsme okolo 13:30 do počasí, kam by člověk ani psa nevyhnal. Vlezlo, chladno, šedivo. Předpověď ale stále plná optimismu s tím, že má být polojasno, čekali jsme, že se třeba vyčasí v průběhu dne, ale bohužel.
Po cestě, když jsme stoupali, byla silnice lemována desítkami pěstíren orchidejí. To, že jsou všude obří orchideje, registrujeme od začátku pobytu, ale původně jsme nevěděli, že je vietnamci nakupují zejména na oslavy nového roku a jsou schopni za ně zaplatit totální nesmysly, které se šplhají až ke 100 000 Kč.
Přehodnotili jsme plány a změnili ubytování na hotel v centru Sa Pa, jelikož představa, že v tomhle jedeme někam 30 minut na motorce a pak zase zpět na jídlo a poznání města, nebyla moc lákavá. Naštěstí se to dalo zrušit zdarma. Sehnali jsme tedy hotel za necelých 1 000 Kč pro dva se snídaní na dvě noci a hned, jak jsme se najedli smažené rýže a nudlí s hovězím masem jsme se šli ubytovat.
Pokoj jsme ihned začali vytápět klimatizací, aby v něm bylo příjemně a vlezlo z něj vylezlo. Dali jsme si horkou sprchu, odpočinek a pak jsme se hecli a šli do města. Procházeli jsme uličkami, občas jsme se zastavili někde na drink, došli jsme na night market, který byl nejmenší a nejchudší ze všech, na kterých jsme tady byli. Vlastně tam bylo jen pár stánků a některé prodávali dost divná jídla. Asi je to tím, že tato oblast je už úplně na hranicích s Čínou, takže místní jídlo je zde čínskou kuchyní dosti ovlivněné.
Poté jsme šli dále a potkali nějakou barbeque restauraci, kde bylo relativně dost místních. Koncept restaurace je takový, že má každý stůl uprostřed svůj vlastní gril a postupně si každý opéká svá sousta. Jídelníček nebyl vůbec v anglickém jazyce, takže jsme si prostě objednali BBQ pro dva za 399 Kč a dvě piva za 25 Kč. Když to donesli, nestačili jsme se divit. Kromě slepičích pařátů tam bylo také tenké střevo a mnohé další divně vypadající a následně chutnající věci. Řekli jsme si, že to prostě zkusíme ochutnat, ale vlastně jediná dobrá věc na celé večeři byly salátové listy a omáčka, do které se měly ty podivnosti namáčet. Tohle bylo za celou dobu první jídlo, které nám opravdu vadilo, ale zkusili jsme kousnout i do té slepičí nohy. Číslo jedna v nepoživatelnosti je pro nás tenké střevo, které mělo úplně odpornou konzistenci.
Jakmile jsme vyjedli to, co jsme dokázali, šli jsme dále městem, zastavili jsme se ještě na koktejl a pak už zamířili rovnou do vyhřátého hotelového pokoje a modlili jsme se, abychom se probudili do polojasného dne, jak stále tvrdila předpověď.
