V 7 nás probudil budíček a věděli jsme, že musíme ihned jít, abychom vše stihli. Čekal nás přesun do vnitrozemí. Zde vše trvá dlouho, takže i když se jedná o přesun 50 km, tak je potřeba počítat s tím, že je to na půl dne. Šli jsme na rychlou snídani, rozloučili se a sedli na skútr, kterým jsme jeli do Negomba. Nejprve jsme ho potřebovali vrátit a pak nás čekal přesun tuktukem na nádraží.
Když jsme si večer před tím skútr půjčovali, dali jsme jako zálohu pas, což je zde normální a běžné. Docela nás pobavila chvíle, když jsme motorku vraceli a pán nemohl ten pas najít a ještě neuměl ani slovo anglicky. Ale – našel.
Objednali jsme si tuktuk s tím, že chceme odvézt na nějakou zastávku, kterou jsme si našli na Google, že z ní jede náš první bus. Měli jsme mít původně 3 přestupy a cesta měla být asi na 4 hodiny. Řidič se nás ptal, proč chceme na tuhle zastávku a když se nám podařilo mu to vysvětlit, tak nám naopak on vysvětlil, že je to hloupost, protože z hlavního nádraží jede autobus přímý do města, co je kousek od naší finální destinace. Nakonec nás tedy odvezl na hlavák a ještě šel s námi a od místních zjišťoval, kam máme jít a kterým busem jet. Zjistil, že jede za půl hodiny, takže jsme ještě doběhli do bankomatu, jelikož předchozí den se nám nepovedlo vybrat v žádném. Keš je tady obecně problém, v rámci výběrů, mají jen malé částky a my se snažíme už kvůli poplatkům vybrat vždy maximální částku, co ATM dá.
Za chvíli jsme se již potili v autobusu a vydali se na tři hodiny dlouhou cestu, která ale krásně ubíhala, protože se stále měnila krajina a bylo se pořád na co koukat. Najednou jsme se objevili v naší cílové destinaci – Kegalle, kde jsme vystoupili úplně spocení a najednou jsme byli mezi samým betonem v centru města, kde bylo ještě větší horko. Začali jsme shánět půjčovnu motorek. Mysleli jsme si, dosti naivně, že tady se dá motorka sehnat všude. Nedá.
Poté, co jsme se zeptali lidí, tak jsme zjistili, že motorky v tomto městě půjčit nejdou. Tuktuk také ne. Přišel za námi jeden místňák a říkal nám, že na nás koukal, jak bloudíme, tak nás sledoval a šel za námi, aby zjistil, co hledáme. Opět jsme se zeptali na motorku a potvrdil, že to zde není možné, ale ať sedneme na bus a dojedeme rovnou do Pinnawalle, že to je turistické a bude tu půjčovna. Nebyla.
Když jsme zjistili, že jsme tedy “uvězněni” v tomto maličkém městečku, kde se vše soustředí jen na slony, tak jsme se vydali najít pivo. Naštěstí – to se povedlo. Co nás ale překvapilo bylo, že jsou zde ceny i 2,5 krát vyšší, než v Negombo. Pivo stojí 70 Kč, kokos 14 Kč a za ananas, který stál dole pod kopcem 5 korun, tak tady chtějí 69 Kč.
Ubytovat se dalo až od 16 hodin, jelikož do té doby mají přístup do této části města, kde jsme si vzali hotel, turisté, kteří tu nebydlí a jen si zaplatí vstup, aby se mohli na slony podívat. Takže jsme měli hodinu a půl v místním baru, kde jsme se chladili pivem a seděli mezi rýžovými poli, banánovníky a palmami.
Když jsme se šli ubytovat, byli jsme nadšení. Za 550 Kč pro dva, se snídaní, bazénem s výhledem na řeku. Odpoledne jsou již sloni ve svém domově kousek od našeho hotelu, ale v 8:30 ráno se opět půjdou koupat.
Zůstali jsme v bazénu do západu slunce, které zapadalo za kopce, které nás obklopují a poté jsme se došli převléknout a šli jsme na večeři, u které hrála živá hudba, hučela řeka a poprvé jsme ochutnali i nějaké místní koktejly. Za večeři jsme dali “extrémních” 700 Kč (dvě jídla a 4 koktejly) a šlo se spát.
Další den se podíváme na slony a přesuneme se do Sigiriya (lví hora).
