Probouzíme se do dalšího dnes v horách a jsme již na 100 % rozhodnutí, že po snídani hned jedeme dále. Doufáme, že jižněji a v nížinné oblasti bude to horko a vlhko, ze kterého jsme ještě před pár dny umírali.
Dali jsme si snídani a Luky jel vrátit skútr do města. Pal už jsme zavolali auto. První nepřijel, druhy volal a něco smlouval a třetí, když to konečně přijal, tak říkal, že místo sebe pošle kolegu.
Přijela nějaká stará Toyota dodávka, která byla uvnitř extrémně vybydlená, na palubce a dalších plochách byly plyšové kožíšky, do stropu byly navrtané větráky a před sedadlem spolujezdce byla velká plynová bomba. Řidič měl v těch 24 stupních na hlavě pleteného kulicha a jeho hlas zněl, jak když vykouřil 2848482 cigaret. Ale byl moc milý a cesty se vůbec nebál. V horských serpentínách předjížděl v zatáčkách, troubil jak o život a letěl s námi 90 km do našeho dalšího místa působiště – Tissamaharama.
Už po cestě nám říkal, že jeho bratr dělá výlety do Yala národního parku na Safari, tak že nám to zařídí levněji. Nikdy nesmí člověk slyšet na slovo levněji! My jsme na to nic moc neřekli a už se o tom dál nebavili. On na to ale nezapomněl a ve chvíli, kdy jsme se objevili v “Tisse”, zastavil u bratrovi kanceláře a my si koupili dvě místa na další den. Poté jsme zjistili, ze je to všude levnější, ale co už:)
Na oběd nám doporučil restauraci, kam nás i dovezl, takže jsme si konečně zase v horkém počasí dali nudle a kalamáry s vychlazeným pivem Lion a šli necelý kilometr do našeho ubytování. Hotel Serene park by Ark se nachází hned u jezera a je celý obklopený rýžovými poli, ve kterých lovili svou potravu různí obří ptáci podobní našim volavkám.
Na první pohled se nám hotel i pokoj moc líbil. Moc dlouho jsme si slunce neužili, jelikož během pár minut přišel extrémní déšť. Naštěstí netrvalo dlouho, vyčasilo se, takže jsme si šli lehnout k bazénu. Po delší době se déšť znovu vrátil.
Vzhledem k tomu, že jsme věděli, že musíme ve 4:00 vstávat, aby nás nabralo auto a jeli jsme do parku, tak jsme si dali večer na hotelu. Luky objednal tuktuk a dojel pro večeři. Byl to první tuktuk, co mel dokonce (často mají prapodivný Tuning nebo nějaké divné a speciální úpravy či vybavení) televizi. Po cestě potkali jít přes silnici želvu, která zřejmě obývá místní jezero.
Pak už jsme si dali dovezené jídlo a chtěli si pustit film. Ale stále přibývalo komárů. Zjistili jsme, že i když jsme zavřeli okno v koupelně, tak je nad ním taková rolety, která zavřít nejde a přes ni tam veškerá havěť leze. Díky tomu jsme přišli na to, že dveře do koupelny nemají zámek, takže se nedají zavřít a protože byla sundaná síť proti hmyzu z držáku nad postelí, tak nám bylo jasné, že tahle noc nebude jedna z nejlepších. Zabili jsme, co šlo. Postříkali se repelentem, pustili si film a během chvíle spali.
Pokousaní jsme ráno byli stejně a protože nám bzučeli kamarádi kolem uší, tak jsme se stejně skoro nevyspali.
