Probudili jsme se, dali si snídani a vydali jsme se do lékárny, jelikož jsme si chtěli koupit opalovák, který nám došel. Navíc na další hodinu surfu jsme šli přesně ve 12 hodin a nechtěli jsme riskovat, že budeme jako rajčata.
Místní lékárna byla opravdu vtipná. Nejen, že prodávají čerstvé kozí mléko, ale měli také dětské křupky do mléka, kafe, čaj, základní drogerií, chilský… ani už nevím, co vše se zde dalo sehnat, ale zajímavé je, že se na Srí lanka daji koupit opalovací přípravky s SPF 100, pak také 90 a dále. Je to samozřejmě pro turisty, ale i tak nás to překvapilo.
Protože jsme si včera konečně pochutnali na kávě, tak jsme si i dnes udělali výlet do místního Baristy, kde jsme si dali dobré kafíčko. Ve chvíli, kdy jsme tam seděli, tak jsme za výlohou viděli Holanďany, se kterými jsme byli Yala parku. Naštěstí, nešli dovnitř. Ještě teď slyšíme tu pani, co ani na chvíli nezavřela zobáček.
Druhá hodina surfu byla trochu poklidnější, protože byly o dost menší vlny, ale užili jsme si to tak, jako tak. Já si i přes legíny odřela ještě více stehna a Lukymu se povedlo si odřít dlaně. Jinak jsme vyvázli bez úhony.
Tohle je poslední den na tomto místě a věděli jsme, že je zde ještě jedna pláž, kterou bychom rádi navštívili. Jedná se o Abimamagama beach. Je to opravdu maličká a roztomilá plazička. Po cestě jsme si koupili ovoce, při jehož placení se nás prodejce nenápadně zeptal, jestli nechceme i marihuanu, to se nám stalo poprvé, takže nás to docela pobavilo.
Když jsme na pláž dorazili, dali jsme si něco k pití a objednali si společně jednu rýži s curry a tuňákem. Bylo to moc moc dobré. Pak jsme se dojedli ovocem, které jsme si koupili a užili si neklidné moře ke koupání.
Dále jsme se vydali hledat takovou místní unikátnost a současne věc, která je pro Srí lanku pověstná. Jedná se o historický styl rybaření. Muži sedí na kůlech, které jsou zapíchnuté hluboko do písku pod vodou a mají tam připravené takové malé sedátko. Sice jsme našli tyto dřevěné konstrukce, ale bohužel bez rybářů. Pak jsme se dočetl, že sice se to stále dělá, ale je to spíše atrakce pro turisty.
Jeli jsme tedy zpět na ubytování, dali si sprchu a rozhodli se, že vyrazíme do města. Jeli jsme tedy za chvíli na skútru zase kousek směr město a pak si dali procházku. Najednou jsme se ocitli v rybářské části, kde desítky rybářů prodávali své úlovky, které nám hned nabízeli. Řekli jsme, že bohužel nemáme kuchyň, abychom si to mohli připravit. To nebyl problém. Za chvíli jsme si již vybírali ryby, které nám oni sami připraví. Dokonce jim ani nevadilo, že máme s sebou vlastní pivo, takže si od nich nápoje nekoupíme. Během chvíle jsme měli vybráno a seděli jsme u stolku přímo na pláži, pomalu se stmívalo a začali létat kaloni.
Když přinesli hotové ryby a kalamáry, nevěděli jsme, co jist dříve. Bylo to dokonalé. Poprosili jsme k tomu o sklenici vína, to byla velká chyba. Chutnalo jako nejhnusnější krabičák. Když jsme šli platit a zjistili jsme, že za 4 kalamáry (malé), dvě menší makrely, jedno dorado a jednu RedSnapper jsme zaplatili 300 Kč a k tomu jsme dali 210 Kč za ty dvě skleničky nechutného vína, byli jsme místní cenotvorbou trochu překvapeni. Ale co už, byl to skvělý zážitek.
Přijeli jsme domu, dali si jedno pivko na terase a u toho koupili nové letenky na jednu z části naši zpáteční cesty. Jelikož jsme měli mít přestup v Rijádu a museli bychom zaplatit 7 000 Kč za víza, i kdybychom nechtěli jít z letiště ven. Nakonec tedy strávíme nějakých 17 hodin v Doha, kde si užijeme výlet po městě a objevíme část arabského světa.
