Čekal nás po delší době opět budíček, jelikož jsme si předchozí den domluvili lekci vaření vietnamské kuchyně. Trochu nás mrzí, že nám na Da Nang nevyšlo úplně super počasí a dnešek má propršet úplně celý. Hledali jsme tedy nějaké indoor aktivity a když jsme zahlédli nabídku Jolies cooking class, bylo jasné, že jdeme. V 10 jsme stáli na značkách na místě a společně s dalšími 10 lidmi jsme trávili 4 hodiny intenzivního vaření a jedení.
Naučili jsme se připravovat naše oblíbené Pho, vietnamské slané palačinky, lilek s omáčkou a rýží a také skvělý papaya salát s masem a mořskými plody. Krom toho jsme si vyzkoušeli přípravu dvou dekorací, a to růže z rajčatové slupky a květ z papriky. Součástí kurzu bylo také pohazování palačinek, jako kdybychom hráli palačinkový pingpong.
Bylo to super! Holky uměly dobře anglicky a všechny byly moc milé. Ostatní účastníci byli také moc fajn a byla legrace. Sešli jsme se tam ve složení Francie, Taiwan, Austrálie a my. Celkem nás to vyšlo na 1 500 Kč, což je skvělá cena s ohledem na to, že jsme se fakt něco naučili, hodně najedli a holky s námi strávily tolik času.
Po skončení kurzu jsme se vydali taxíkem (300 Kč) do nedalekého romantického městečka Hoi An, které je skutečně malebné. Všude v jeho historickém centru visí svítící lampióny, jsou zde maličké uličky, maličké domečky a vprostřed města vede řeka, po které jezdí malé loďky, které jsou také ověšené svítícími lampióny různých barev.
Bohužel i tady hodně pršelo. Jen co jsme vystoupili z taxi, během sekundy u nás stála vietnamka s nabídkou pláštěnek, které se nám teda dost šikly. Zeptali jsme se, kolik za to chce a odpověď nás překvapila. Čekali jsme třeba 30 Kč za jednu, paní napsala na kalkulačku 38, což náš potěšilo, ale jen do chvíle, než přihodila další nulu, takže z toho rázem bylo 380 Kč a pak ještě dodala, že to je za jednu. Celkem chtěla 760 Kč. Neskutečný, ale je to přesně ukázka toho, že tady se prostě o cenách musí smlouvat. Nakonec jsme jí dali 200 Kč a šli jsme. Myslím, že kdybychom jí tlačili na 100, tak by nám je za to dala.
Pak jsme to měli už jen kousek do ubytka, kde jsme si dali chvíli relax před tím, než jsme se vydali do víru maloměsta. Pršelo jako blázen, takže jsme šli v pantoflích, aby voda rovnou odtekla a neseděli jsme celý večer v mokrých botách. Pojali jsme to trochu jako tour po barech a hospodách, protože počasí bylo fakt na prd. Ale i tak jsme si kus města prošli a i v tomhle nečase nás Hoi An totálně okouzlilo a zamilovali jsme si ho.
Dali jsme si k večeři dokonalé sushi za pár kaček ve stánku, zahráli si billiard, dali si shishu, ochutnali různé drinky a Luky si našel nového kámoše. Po cestě na ubytko si koupili chipsy, které tu prodávají všude, je to Lays s příchutí mořské řasy, co se používá na sushi – je to pěkně odporný, takže jsme je skoro celé vyhodili, ale co už.
