8. den – výlet na Apo Island
Po večerním dlouhém sezení na terase při hraní prší se nám tedy vůbec nevstávalo dobře. Budíček v 7. ráno byl fakt zabijácký. Rychle jsme naházeli věci do batohu a šli na snídani. Když jsem se snažila zamknout pokoj, zjistila jsem, že zámek je nefunkční, takže jsme řešili rychlou opravu, abychom mohli odjet na výlet. Nakonec nám museli vyměnit zámek komplet, protože se jim nepodařilo ho opravit. Mezitím jsme posnídali – americkou snídani (vajíčka, slaninu a pečené brambory) a k tomu jsme si dali spoustu ovoce, kafe, juice a mangovou marmeládu.
V 8.00 jsme už seděli na lodi a frčeli směrem na jih k Apo Islandu. Jsou pěkné vlny, takže loď parádně nadskakovala a všude stříkala voda. Po 30 minutách jsme dorazili na místo. Apo Island je opravdu maličký ostrůvek, kde nejsou skoro žádní lidé, žádné hotely (celkem asi 2) a pár obchůdků na pláži.
Vybaveni šnorchlem, brýlemi a ploutvemi jsme naskákali do vody. Ani ne po pěti minutách jsme už sledovali ladně plující želvy.
Zatímco my jsme se pustili jen do šnorchlování (půl dne, doprava na lodi, čaj, káva, banány a komplet vybavení za P1000 na osobu, vč. poplatku za vstup na ostrov). Naši kamarádi si zaplatili P3300 a měli možnost se 2x na hodinu potopit do hloubky asi 10 metrů.
Co se nestalo – Izraelcům přestalo fungovat gopro, když skočili na druhý ponor. My jsme plavali k místní nádherné opuštěné pláži a když jsme se snažili vylézt ven, sundala jsem si ploutev a první krok, který jsem bez ploutve udělala byl “osudný”. Šlápla jsem na extrémně ostrý kámen a rozřízla si palec na pravé noze. Vylézt z vody se nám tedy nepovedlo, takže jsme opět natáhli ploutve a plavali asi 250 metrů proti pěkně rozbouřenému moři zpět k lodi. Doufám, že to bylo do třetice všeho dobrého i zlého. Jako kdyby nestačilo zničené GoPro a zapomenuté doklady. Teď ještě rozříznutá noha. 🙈
Jen co jsme vylezli, hned se mé nohy ujali Filipínci a s pomocí betadine a obvazu mi nohu ošetřili. Následně jsme čekali asi hodinu na potápěče, až se vynoří a my budeme moci jet zpět na ostrov Negros, do našeho hotelu.
Zatímco byli naši kamarádi ve vodě, psali jsme si na Facebooku s naším kamarádem Petrem, se kterým jsme letěli z Manily. Ten se dostal také do menších problémů. Kvůli tomu, že je tady tajfun, ne úplně u nás, ale spíš na ostrovech, kde jsme byli a současně na moři, nemohou jezdit trajekty a jsou zrušené lety. Petr se tedy nemohl dostat z Boholu zpět na Cebu, odkud má zaplacený let na Palawan. Musel se tedy vrátit na ubytování na Panglao Island a bude muset počkat, až tajfun přejde. A aby toho nebylo málo, i jemu se nějak porouchalo GoPro, takže je to asi nějaký místní problém.
Jak jsme tak čekali na ty potápěče, došlo nám, že se zvedá vítr a s ním i vlny. Když konečně vyplavali, bylo moře už extrémně divoké. Cesta byla dost děsivá. Naše loďka se kolébala, skákala po vlnách. Foukal vítr a vlny byly snad čím dál větší. Přestože já jsem byla docela vyděšená, všichni Filipínci byli v pohodě a usmívali se, takže jsou asi na podobné podmínky zvyklí. To mě uklidnilo.
Po návratu jsem si šla dat sprchu a pak hned nohu nahoru, vyčistit, zalít dračí krví a zalepit. Tak snad to zítra bude lepší.
Rozhodli jsme se jít do vesnice na oběd, ale poté, co jsem strčila nohu do boty jsem zjistila, že to není nejlepší nápad. Zůstala jsem na pokoji a pro nákup a jídlo šli jen kluci. Já jsem si šla dát 20 a Eden se vzdálila do jejich pokoje. Je fajn povídat si v angličtině, ale někdy je to už trochu vyčerpávající, natož když člověku není 2x dobře.
Na ostrově Negros je mnoho krásných věcí, které stojí za vidění. Dnes si dáme ale odpolední pohodu a relax. Možná bychom se zítra vydali podívat na vodopád, kde teče “červená” voda. No, možná by to vypadalo podobně, jako když jsem vytáhla nohu z ploutve.
Uvidíme, třeba zůstaneme i zítra relaxovat u bazénu a v moři, ať si pořádně vychutnáme tento resort a také odpočinek před dalšími přesuny na Cebu (trajekt 5 hodin, P1200 za osobu). Vyplouváme, pokud se počasí umoudří, v pondělí ráno v 9.50.
Aby toho nebylo málo, přišel Ruda s tím, že nefungují ani jeho chytré hodinky, které si koupí asi před měsícem. Už si z toho děláme legraci a čekáme, co dalšího se nám povede.
Dnes jsem poprvé vyzkoušela vodotěsný obal na telefon, který jsem díky tomu mohla vzít do vody, když jsme šnorchlovali. No – vydržel a nepropustil ani kapičku, takže výhodný kup na AliExpressu za 1,79 $ se vyplatil. Ale ten stres u toho… Ještě kdyby se nám povedlo utopit můj iPhone a byla by to skutečně dovolená snů 😀
Když nad tím tak přemýšlím, je to asi osud. Na naší první dovolené měli problémy s nohama všichni, kromě mě. Ruda s Lenkou měli v nohou x bodlin mořského ježka a chodili s tím k lékaři. Bráchovi se najednou objevila dna. Na naší dovolené v Indii si brácha s Lenkou udělali pěkný lišej na nohách díky pádu na skútru. No a teď byla asi řada na mě.
Jakmile kluci přišli, přinesli spoustu jídla a pití. Najedli jsme se, vykoupali a šli jsme hrát karty…. Do noci samozřejmě :-).
Zítra chceme jet na kohoutí zápasy, které se konají ve vedlejším městě Dauin. Tajfun má přijít sem a tak se trochu bojíme, že se do Cebu a na letadlo směr Palawan nedostaneme. No – bude to ještě zajímavé.
