11. den – z Puerto Princessa do El Nida
No, tak to byl zase den. Rozhodně byl zajímavý a opět neskutečně dlouhý. Po probuzení v půl 8 jsme šli všichni společně na snídani. Byl to klasický bufet, takže jsme si všichni vybrali, co jsme chtěli. Jejich francouzské tousty byly bezkonkurenční. Jakmile jsme se nasnídali, pobrali jsme všechny věci, zastavili tricykl a nechali se od něj odvézt na nejbližší bus zastávku, ze které se jezdí do El Nida.
Za 15 minut jsme už nasedali do autobusu, který nás měl vést 5 hodin směrem na sever ostrova. Pro každého to bylo za P450, což je za 5 hodin na cestě docela dobrá cena. Autobus byl klimatizovaný a po celou dobu jízdy pouštění na monitoru filmy. Bohužel měli jen dva, takže se jeden točil skoro celý dvakrát.
Po cestě jsme viděli docela velké záplavy, protože v horách hodně pršelo a vše teklo do nově osázených rýžových polí, do domů… všude. Vypadalo to trochu jako záplavy v roce 2002 v ČR, ale zde jsou na to připraveni. Vědí, že je období, kdy to prostě nastane. Jen si myslíme, že to nemá být v prosinci – to by tady pršet takovým stylem nemělo.
Po cestě jsme viděli mnoho krásných míst – obrovské lesy, pralesy, mangovníky, palmové lesy a mnohé další. Řidič nám 3 x zastavil, abychom se mohli občerstvit a odskočit si.
Na první zastávce nebylo nic zajímavého, bylo to uprostřed hor, kde bylo vidět, jak se krásně odpařuje voda z lesů.
Po další hodině jsme zastavili na krásně vyvýšeném místě, kde byl moc pěkný výhled do údolí, kde byly jen stromy – bylo to uprostřed ničeho. To je tady na Palawanu dost běžné, je to totiž velice málo obydlený ostrov. Autobus zde projížděl krajinou, kde bylo vždy jen pár domečků a nic k tomu, jen rýžová pole. Na této druhé zastávce jsme si dali banánové chipsy, pivo a limonády z čerstvých citronů a manga.
Jelo se dále. Když jsme dojeli do Tay tay byla na řadě poslední zastávka. Zde byla zábava, všude byly žebrající děti a ženy. Dali jsme si zde vařená vajíčka a najednou u nás byli dva malí kluci, do nastavených rukou jsme jim dali oloupaná vajíčka. Koupili jsme si tedy další a přišli další. Těm jsme pro změnu dali P5. Už se i místní lidé smáli, když jsme porad vytahovali peníze a vejce. Až jsme museli utéct do autobusu, ve kterém kromě lidí cestovali i kohoutí, co budou jejich majitele cvičit na zápasy a slepice, co se budou zabíjet a jist. Dělali jsme si s lidmi u autobusu legraci, že z nich bude fajn křupavé KFC kuře.
Jelo se dál, po xxx kilometrech a 5 hodinách jsme sjížděli do El Nida. Autobus nás vyhodil na poslední zastávce, kde jsme si za P60 chytili tricykle a jeli na pláž, kde jsme si chtěli objednat ubytování.
No tedy žádná sláva tady. Z pláže je sice krásný výhled na malé hornaté ostrovy, ale kam se člověk podívá, tam je běloch. Všude. Restaurace i ubytování je drahé. Uličky u pláže jsou plné obchodů s oblečením, zmrzlinou a dalšími kravinkami, jako je to v Chorvatsku. No to prostě není místo pro nás. Zkoušeli jsme tedy ještě jednu blízkou pláž, ale to bylo ješte horší. Jediná věc, která nás zaujala byla právě probíhající svatba s krásným západem slunce.
Jezdili jsme tedy tricyklem po městě a hledali ubytování. Nakonec jsme si dali večeři v jednom baru (předražené jako blázen). Jedna porce za P455. Seděli jsme přímo nad mořem a vlny se rozbíjeli pod námi o sloupy a zeď restaurace. No, sice to bylo pěkný, ale všude opět samý běloch a ještě jsme si všimli, jak po zemi běží asi 5 cm dlouhý šváb. Rychle jsme se zabalili a šli na naše ubytování.
Nakonec jsme si při večeři objednali hotel, který je hned u pláže (nebo ob jednu ulici), stojí P1400 na noc i se snídaní (Big creek mantion). Je zrovna v rekonstrukci, takže jsou tu trochu stížené podmínky – Filipinci pracovali i v noci), ale lepší než platit P8000, jak po nás chtěli v jednom místním resortu.
Zítra si uděláme buď výlet na motorce po nej plážích, nebo si dáme platbu po ostrovech. Každopádně zatím si myslíme, že tady dáme max dvě noci a přesuneme se jižněji, do Port Bartonu, kde bychom chtěli strávit i Vánoce. Uvidíme zítra, třeba na El Nido změníme názor.
