14. den – ze severu Palawanu k Puertu
Ráno jsme se probudili, dali jsme si snídani a vydali se na cestu. Jeli jsme zase tou strašnou cestou mezi kopci do města. Celá cesta trvala asi hodinu a byla opět dost strašidelná, a to zejména proto, že celou noc pršelo, takže kvalita cesty se opět o moc zhoršila.
Jeli jsme na terminál, koupili jsme si za P300 každý lístek na autobus směrem na Puerto Princessa, vrátili jsme motorku a snažili se chytit signál na Wi-Fi, abychom objednali ubytování v jižnější části Palawanu. Zjistili jsme, že na Sabangu není již nic volné, museli jsme tedy vymyslet něco jiného. Našli jsme ubytování s názvem Peace and Love beach resort. Takže jsme jej objednali.
Cesta autobusem byla dlouhá ale zábavná. Pozorovali jsme lidi a krajinu, která po dvou dnech relativně hodně vyschla, takže zde nebylo nově vše pod vodou. Bylo to pro nás tedy celkem nové. Lidé nastupovali a vystupovali. Jeli s námi kohouti, děti, senioři…
Přijeli jsme na zastávku v Roxas. To bylo celkem vtipné. Šla jsem zde na záchod – první toalety byly mimo provoz a byl zde ukazatel, že další jsou vpravo. Šla jsem tedy vpravo na další místo, kde jsem potkala nějaké Filipínky, které se moc smáli že vidí bělošku, která chce ještě ke všemu jít na jejich záchod. Zaplatila jsem tedy P5 a šla. Všechno bylo obsazené, šla jsem tedy k poslednímu záchodu, kde mi celé dveře zůstaly v ruce. Všichni se smáli. Nenechala jsem se zastrašit a šla jsem dovnitř, dveře jsem položila na podlahu a nějak je zatarasila. Když jsem vycházela, byla tam nějaká Filipinka, která neviděla tu vtipnou příhodu a tak se začala šíleně smát, když jsem otevřela dveře – no vlastně chytila dveře a přenesla je ke zdi.
Po této zastávce už nás žádná další autobusové zastávka nečekala. Teď byl na řadě náš výstup z autobusu. Ruda ho ale trochu uspíšil, vystoupili jsme asi kilometr před odbočkou k našemu resortu. Šli jsme pěšky a dívali se po krásné krajině. Když jsme došli na křižovatku, kde byla cesta k našemu resortu, sedli jsme si na zastávku, kam jezdí (dle informace od místních) pravidelně tricykle. Přijel za chviličku. Byl to nákladní tricykle. Seděli jsme tedy na místě pro náklad a ta cesta byla neskutečná – opět samá díra, kaluže, bahno, drncáky,…
5 kilometru džunglí. Nikde nic, nikde nikdo. Cesta opět extrémní. Jeli jsme na tricyklu společně s místní ženou a její malou dcerkou. Vyměnili jsme si pár slov, zasmáli se a jeli do společného cíle. Pak jsme zapadli v blátě. Ruda tedy s řidičem tlačil a my jsme čekali na kraji cesty.
Už po cestě jsme si říkali, že to bude zase nádherné místo, když je uprostřed pralesa. Po 20 minutách jsme dojeli do mini vesničky, která má asi 20 domečků. Uprostřed toho byl náš resortíček. Několik bungalovů, hlavní stan s restaurací a barem a výhled na moře. Moc hezké místo. Objednali jsme si tedy pivo San Miguel (0,33 za P99 – to byla pěkná palba, ale nedalo se nic dělat. Nikde v okolí nebylo nic). Šli jsme se projít.
Čekali jsme na příjezd našich kamarádů, kteří za námi z ČR přiletěli na Vánoce. Zatímco nám se blížil odjezd, jim začínala pohádková dovolená. Přijeli asi hodinu po nás a šli jsme hned na jídlo do místní restaurace. Zábava mohla začít. Objednali jsme si jídlo u paní, která neuměla skoro mluvit anglicky, takže s ní byl velmi vtipný hovor. Do toho byla strašně pomalá, takže vše trvalo desítky minut. Pak jsme zjistili, že přestože mají velmi obsáhlý jídelní lístek, tak polovinu věcí vůbec nemají. To už jsme se museli smát.
No, smích nás přešel ve chvíli, kdy jsme zjistili, že brambory jsou nedovařené, těstoviny nemají chuť a celkově to jídlo za moc nestojí. Najednou se zde z ničeho nic objevil nějaký Němec a přišel se zeptat, zda jsme spokojení. Došlo nám, že se jedná o majitele. Hned jsme mu řekli, že těstoviny nic moc a že brambory jsou nedovařené. Řekl, že Filipínci brambory takhle vaří – je to prý po Filipínsku. Dala jsem mu ochutnat své těstoviny, o kterých řekl, že opravdu nic moc, ale že když si na to dám speciální sůl, kterou přinesl, tak to bude v pohodě. Nebylo, ale nevadí. I tak to byl moc fajn večer, kdy jsme si dali pár drinků, povídali si, hráli karty a užívali si tepla a šumění moře.
