Nejdřív se musím veřejné zamyslet nad jednou věci, nad kterou přemýšlím od prvních dni, co jsme tady. Je to RODINA. Nevim, jak je možné, ze se v Evropě, nebo minimálně v české republice Tak zapomíná na rodinu. Kdy vidím, jak se tady rodina schází, jak bydlí v blízkosti sebe, jak spolu mluví, jak pro sebe stale všichni něco dělají… je to opravdu moc pěkně. Za jeden týden jsem se seznámila snad s 50 lidmi, kteří patři do Fethiho rodiny, protože tady je normální, ze bratranci, sestřenice, tetička, strýčkové a i vzdálenější rodinné vztahy, se stale udržují. Lidé se mají rádi a drží při sobe. To v Čechách vůbec nemáme. Hodně lidi ani nezná sourozence abych prarodičů nebo své bratrance a sestřenice.
I přesto, ze jsou nárazově rozdílní, mají jiné finanční možnosti, stejně spolu vychází a respektuji se. Mají velmi zajímavý styl, jak v rodině šetřit peníze, aby si každy mohl našetřit a nebo něco pořádného pořídit. Zkusím to popsat, snad to nepopletu.
Je rodina a každy ekonomicky aktivní člověk dává každy měsíc do společně “pokladny” stejnou částku peněz- takže je třeba 12 lidi a každý měsíc daji do pokladny 20 000 DZD (cca 3500 Kč). Každy měsíc je jeden člověk, kdo si všechny ty peníze vezme. Takže vlastně najednou dostane 240 000 DZD. Vždy se to samozřejmě děla dle finančních možnosti dane rodiny a jejich členů. Každy měsíc se mění člověk, co si peníze bere. Takže když ke jich 12, tak jednou za rok si vlastně každy na sebe našetří tu danou částku. Na jednu stranu- Jasně, každy by si mohl šetřit na svém účtu nebo pod polštářem, ale všichni víme, ze to zvládne jen málo lidi. Tohle ale proste odevzdat musí. Takže díky tomuto stylu šetření si pak muže přidat značnou část financí třeba na auto, vybaveni do domu apod.
Tak a jak to dnes bylo?
Ráno jsme vstávali, dali si snídani a jeli se s Karimem a Zekym podívat na byt, co si Karim koupit. Je to byt v nove postaveném bytovém domě, 4kk s moderní koupelnou, kuchyni a dvěma balkony.
Pak mi kluci ukázali město “po Alžírsku” – to znamená, ze se jede autem ulicemi 😊 ne, vtip. Ale je pravda, ze jsme toho moc zatím nenachodili.
Když jsme přijeli zpátky k tetě Djamile, čekal na nás oběd. Konečně jsme měli pravý alžírský kuskus, maso, omáčku a zeleninu. Bylo to super. Tohle se určitě musím naučit. Jedlo se, pilo se, povídala. 
Kuskus mi nandaval strejda Aziz a divil se, ze chci málo. Pak jsme si dělali selfie a když viděl, že koukám do foťáku, rychle mi tam přihodil další nálož kuskusu. Vtipné je, ze mam na telefonu zapnuté živě fotky, takže když jsem fotky za chviličku kontrolovala, je tam vidět, jak mi hází kuskus do talíře. Všechny to pobavilo.
Po obědě jsem si šla na chvíli lehnout a odpočinout, je hrozne náročné se stale soustředit na to, co se říká. Natož když mluví všichni přes sebe 😊
Po odpočinku a po hodině hovoru s Turnovem (babi a děda) jsme si šli dat citronový dort, co upekla teta a kávu. Mezitím přijeli další tety, bratranci a Fethiho mamka, která se do té doby starala o babičku, se kterou byla u lékaře, protože se ji přes noc udělalo špatně a zjistilo se, že má anginu. 
Když jsme se loučili, dostala jsem opět dárky – náramek, dřevěný talíř na kuskus ze Sahary a maličký tajin (ideální pro Bohouška).
Dlouho jsme se objímali a slibovali si, ze se brzy uvidíme. Vlastně je to pravda, protože cca 20.8. přiletíme, abychom 27.8. mohli jít na svatbu Drise. To bude teprve zážitek. Bude to obrovská svatba se všemi tradičními zvyky. 
Rychle jsme se ještě stavili u babičky a dědy, rozloučili se a odjeli. Babicka mi také dala dárek. Tradiční, doma dělanou “nádobu” na šperky. A pak jsme skočili do auta a vydali se na 90 km dlouhou cestu do Sidi Bel Abbes.
Když jsme přijeli do Sidi, byla fakt hrozná zima. Ta teda byla dnes celý den, ale takhle večer je to ještě horší (13 stupňů a vítr). Doma bylo krásné teplo, ale najednou přišlo rozhodnutí, že jdeme s kamarádem, kterého Fethi neviděl 8 let (a děla pilota v Johannesburg), ven. Takže jsme vzali bratrance a vyrazili ven. Dali jsme si krátkou procházku a za chvíli jsme skončili v pizzerii, kam přišel i bratranec, který pro mě dělal zvací dopis do Alžírska. Je to neuvěřitelný, kolik jich všech je 😀
Dala jsem si salát Caesar… no takovou bombu jsem dlouho nejedla, v tom salátu bylo všechno, co se dá najít v kuchyni, jen tam nebylo to, co tam patří, ale OK. Každopádně nejvíc vtipná přísada bylo jahodové sladké želé obalené v cukru. Tomu jsme se všichni docela zasmáli. Fuj 
