A je to tady, poslední den. Poslední den v Africe, v teple a mimo každodenní stres. 

Ráno jsme si dali naši klasiku na terase a užívali si dnešní horký den – na rozloučenou jsme měli skoro 30 stupňů, slunce a oblohu bez mráčku. 

Dnešní poslední odpoledne jsme strávili s mámou na pláži, ale i když počasí bylo pěkné a byl to nás poslední společný čas, moc jsme si ho neužili. Začaly se k nám ze všech stran dostávat informace o nouzových opatřeních české republiky, která začínají platit chvíli po našem přestupu přes hranice CZ. Vymysleli jsme tedy mnoho variant, jak to udělat, aby cesta byla jednodušší a měli jsme jistotu, ze přestup přes hranice stihneme. Nakonec jsme si řekli, ze proste riskneme naši naplánovali cestu, což je Oran -> Alžír hlavní město letadlem -> odtud do Paříže -> odkud do Vídně -> a pak busem do Prahy.
V rámci možností jsme si užili čas na plazi, i když jsme hledali informace, telefonovali do Čech, do AirFrance apod.  

Přijeli jsme k táty domu a přišel čas loučení s mámou. To bych to nebyla já, abych nezačala brečet – byla jsem jediná, kdo fňukal, ale nějak na mě dopadlo to, že odjíždíme, dlouho se neuvidíme s ještě ani nevíme, jak se dostaneme domů. 

Když táta otevřel, koukal na mě a nechápal, co se stalo. Hned pochopil. Na terase seděla Nadya a hned mi běžel naproti Wanis, takže jsem se hned zasmála. Ani jsem se nenadála a už přišla návštěva. Další Fethiho bratranec a jeho tři dcery. Za chvíli přijeli další dva bratranci a dali jsme si rozlučkovou večeři. Protože nás bylo hodně, rozdělili jsme se na muže a ženy. Nevim, jak u panského stolu, ale u našeho byla velká legrace. Klasicky ohledně mé alzirstiny, francouzštiny a tentokrat i angličtiny, protože jsem začala všechny jazyky motat dohromady a bylo to velmi vtipné. 

Když jsme dojeli, umyli jsme nádobí a udělali čaj. Pak se ještě povídalo a povídalo. Když najednou přišel Fethi s informaci, ze nás bus z Vídně zrovna zrušili. Takže zítra, jakmile přiletíme do Paříže, zkusíme sehnat letenky rovnou do Prahy, protože jinak bude velmi složité se do Prahy z Vídně dostat, vzhledem k veškerým opatřením, která začínají platit. 

Zitra vstavame v 5 ráno a v 7 nam letí prvni let. Bude zábava…. 

Categories: Alžírsko

Leave a Reply

Your email address will not be published.

Related Posts

Alžírsko

Cesta domů

Probuzení v 5 hodin ráno bylo za trest, ale protože jsme měli trochu zvednutý adrenalin vědomím, ze nas na cestě muže hodně veci překvapit, vstávalo se kupodivu docela dobře. V rychlosti jsme dali sprchu, oblekli Read more…

Alžírsko

Oran, nákupy, mešita a návštěva

Už se nám to krátí a mě se hůř a hůř vstává. Nesnáším konce dovolených, návrat domů do podovolenkového stresu a další věci, které s koncem dovolené a začátkem klasické rutiny automaticky přichází. Tentokrát se Read more…

Alžírsko

Oran a pobřeží

Další krásně teplý den za námi.  Ráno mě klasicky vzbudil budík, který mi řekla, ze je čas jít pracovat. Když se Fethi ve 12 probudil, šli jsme si udělat snídani na terasu, kde jsme opět Read more…